Mons. Josef Nuzík

Emauzští učedníci nerozuměli tomu, že Mesiáš musel trpět. Až když s nimi Ježíš všechno probral, porozuměli. I my potřebujeme Ježíšovu blízkost a slovo.

Na selhání apoštolů vzkříšený Ježíš odpovídá: Pokoj vám! Přijměte Ducha Svatého! Jak velké je Boží srdce, jak nekonečné je jeho milosrdenství i k nám.

Prázdný Ježíšův hrob svědčí o tom, že Ježíš slavně přemohl smrt a žije. A nejen to, také my po své smrti vstaneme k novému životu!

Ježíšovo tělo položili do hrobu. Zastavit se u Ježíšova hrobu je důležité: připomíná nám Boží mlčení, které se však promění v jásot.

U Ježíšova kříže stále jeho matka… Také dnes častokrát stojíme pod Kristovým křížem, který zdánlivě prohrává, ale nakonec bude Vítězem!

Ve večeřadle zazněla po mytí nohou Ježíšova otázka: Chápete, co jsem vám udělal? Učedníci asi nechápali. I my musíme mnohokrát počkat, než pochopíme.

Zástupy, které šly za ním i před ním, volaly: Hosana synu Davidovu! V zástupu lidi jde mnoho věcí snadno. Dokážu se ale postavit za Ježíše, i když budu sám?

Bůh neposílá svého anděla jen tehdy, když něco řeší. Mnohokrát nám drobnými znameními ukazuje, že o nás ví a že nás miluje.

Židé říkali: Hle, jak ho miloval. Ježíš nemiloval jenom Lazara a jeho sestry Martu a Marii. Miluje i mne, nejen v nemoci, ale stále. Musím si jeho lásku připomínat.

Do života svatého Josefa vstupoval vícekrát Bůh: jistě proto, že Josef se Boha ptal a hledal u něho řešení. Tímto ukazuje cestu i nám.