Mons. Antonín Basler

„Jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh zaraduje z tebe.“ (Iz 62,5) Ženich je Ježíš Kristus, nevěstou je církev, ale i duše každého pokřtěného. Svatbou je křest.…

„Hle, můj Služebník… můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil…“ (Iz 42,1) Toto říká nebeský Otec o svém Synu, a platí to o každém, kdo je křtem spojen s Ježíšem.

„Temnota zahalí zemi… nad tebou však zazáří Hospodin…“ (Iz 60, 1-6) Hřích je temnota. Boží milosrdenství a láska dokáží prozářit každou temnotu, pokud se člověk od hříchu odvrátí.

„Moudrost Boží sídlí ve vyvoleném lidu.“ (Sir 24,1) Pravá moudrost spočívá v zachovávání Božího slova.

„Budou vzývat moje jméno nad svými syny a já jim požehnám.“ (Nm 6,27) Rodičovské požehnání ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého je veliký a mocný dar.

„Kdo si váží matky, jakoby sbíral poklady… kdo ctí otce, bude dlouho žít.“ (Sir 3,3-7) Zachovávání čtvrtého přikázání Božího desatera velmi pomáhá upevňovat rodinné vztahy.

„Jak je krásné vidět… posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj…“ (Iz 52,7) Mělo by to platit i o mně, který (která) jsi při pohledu do jesliček uvěřil(a) v…

„A ty, Betléme… maličký jsi…“ (Mich 5,1) Maličký, a přece veliký, protože právě tam se narodil Spasitel. I já jsem maličký (á), a přece veliký(á), protože v sobě nesu živého…

„Jásej, siónská dcero…Hospodin, tvůj Bůh je uprostřed tebe…“ (Sof 3,14) Maria uvěřila, že Bůh je v ní… Věřím i já, že od svatého křtu přebývá i v mém srdci?

„Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení…“ (Bar 5,1) Advent je doba radosti, ovšem nikoli radosti z punčových stánků, ale radosti z Boha.