Farnosti

Farnost je společenství křesťanů v místní církvi, natrvalo zřízené, svěřené pod vedením diecézního biskupa do pastorační péče faráři. Farnost má zpravidla územní charakter, čili zahrnuje všechny křesťany určitého území. Zákonně zřízená farnost je veřejnoprávní právnickou osobou v církvi

Co je farnost? Farnost je především součástí církve, její územní jednotkou. Z teologického pohledu je tak součástí společenství, které přesahuje světské vnímání účelu a času. Není proto jednoduché ji „zaškatulkovat“, zařadit. Pokusíme se Vám nicméně přiblížit nejdůležitější charakteristiky farnosti.

Z teologického pohledu je farnost především společenstvím věřících, kteří se na územním principu setkávají, sdílejí jednu víru (byť různými prostředky), slaví liturgii a hlásají evangelium – radostnou zvěst o povaze světa a člověka. Je organickým společenstvím, které zachovává hierarchickou strukturu – v jejím čele stojí farář (případně administrátor) jako zástupce biskupa a který v naplňování poslání farnosti spolupracuje s farníky – laiky.  Teologický pohled vnímá farnost zároveň jako instituci, neboť spravuje církevní majetek, vede matriky, vykonává církevní obřady a zastupuje farní společenství před společností a světským právem.

Z pohledu světského je farnost církevní právnickou osobou, tedy organizací s právní subjektivitou. Má tedy právo nabývat a pozbývat majetek, obchodovat, zřizovat obchodní i neziskové organizace, povinnost platit daně, vést účetnictví aj. Nezasvěcenému oku by však neměly uniknout i další charakteristiky, kterými farnost ve společnosti působí – u nás je to např. pořádání a spolupořádání kulturních aktivit nebo výuka náboženství.Farnost je místem, ve kterém se udílejí svátosti (křest, eucharistie, biřmování, manželství, svátost nemocných, svátost smíření).

V čele farnosti stojí farář

Farář je vlastním pastýřem sobě svěřené farnosti, v níž vykonává službu pod autoritou biskupa. Je povolán k tomu, aby ve své farnosti vykonával službu učení, posvěcování a řízení s řádnou a vlastní jurisdikcí. Vlastním pastýřem může být farář pouze v jedné farnosti. Je však možné, aby spravoval farností více. Ve farnosti může být jen jediný farář nebo jeden vedoucí společné duchovní správy.

Úkoly fařáře ve farnosti:

  • hlásání slova Božího, zvláště ve formě homilie v neděli a zasvěcené svátky;
  • katechetická výuka dětí a mládeže, pastorační starostlivost o lidi od církve vzdá­lené a nevěřící;
  • péče o to, aby se slavení eucharistie stalo středem, vrcholem a zdrojem života farnosti, aby věřící vědomě a plodně slavili svátosti, především eucharistii a svá­tost smíření, a podpora modlitebního života svých věřících (zvláště v rodinách);
  • jako horlivý pastýř má své věřící navštěvovat, má mít účast na jejich starostech
    a úzkostech, svou zvláštní lásku a péči má věnovat chudým, nemocným, potřeb­ným, osamělým a cizincům; manželům a rodičům má pomáhat při plnění jejich povinností;
  • podpora vlastního evangelizačního poslání laiků, jejich různé angažovanosti ve farnosti a v diecézi, prohlubování jejich vědomí spojení s místní i obecnou církví;
  • spolupráce s biskupem a ostatními kněžími.

zdroj: ŘK farnost Vrchlabí, Pastorační středisko biskupství brněnského

Převzato z Cirkev.cz