Povolání

Prvním a základním povoláním je lidský život jako takový. V okamžiku početí Bůh každého osobně volá k životu. S každým člověkem chce také navázat láskyplný vztah.

„Zdrojem křesťanské radosti je jistota, že jsme milováni Bohem a že Stvořitel miluje osobně každého z nás (…) vášnivě a věrně, láskou, jež je větší než naše nevěra a náš hřích, miluje nás odpouštějící láskou.“ (Benedikt XVI.)

V křesťanském společenství má také každý člověk své místo, které pro něj Bůh osobně připravil. V evangeliích nalezneme různé postavy, které různě prožívaly svůj vztah s Ježíšem. Máme zde zástupy lidí, kteří mu naslouchali a podle jeho učení změnili svůj život. Ježíš však také výslovně povolává některé z nich, apoštoly, aby všeho opustili a šli za ním.

V evangeliích tak nacházíme základ pro to, čemu říkáme životní stavy. Někteří lidé jsou povoláni k manželství, aby ve svém životě uskutečňovali vztah lásky, který žije mezi Kristem a církví. Jiní jsou voláni k tomu, aby se Ježíši odevzdali s tělem i osobním vlastnictvím a „byli stále s ním“ (Mk 3,14), a skládají sliby chudoby, čistoty a poslušnosti.

Bůh povolává také ke kněžství („povolal je, aby je posílal kázat“, Mk 3,14), které pak může mít formu celibátu (západní církev) nebo života v rodině (více východní církev).

Ať už je povolání člověka jakékoliv, není možné říci, že by jedno bylo lepší než druhé. Spolu se sv. Ignácem je možné říci, že pro konkrétního člověka je nejlepší povolání to, které jemu osobně připravil Bůh. Tam nalezne naplnění svého života.

Převzato z Cirkev.cz