Kdo je Bůh

Jako křesťané věříme v jediného Boha, který stvořil svět i člověka „z přemíry své lásky“. Bůh nechce zůstat inkognito nebo být uctíván jen jako nějaké pocitové „vyšší bytí“. Touží být poznáván jako ten, kdo je skutečný a dokáže v životě člověka jednat. Proto již od prvních okamžiků dějin začal k lidem promlouvat a ukazovat, kým je. Chtěl s lidmi navázat vztah důvěry a láskyplného vztahu. Toto Boží jednání je zachyceno v Bibli.

Člověk svobodně zhřešil a vzdálil se tak od Boha. Bůh mu však zůstal věrný a nepřestával mu nabízet nové cesty k obnovení vztahu. Jak čteme v Bibli, s Abrahámem Bůh uzavřel smlouvu, aby díky ní mohl jednou požehnat všem lidem. Mojžíšovi pak zjevil své jméno a dal mu Zákon. Neustále posílal proroky, aby volali k obrácení srdce a k věrnosti.

V Ježíši Kristu přišel Bůh na svět a stal se člověkem. V něm vidíme, kam dokáže zajít Boží láska: Vzal na sebe celou tíži našeho života. Na kříži na svém těle zničil naše hříchy, které nás od Boha vzdalovaly. Skrze zmrtvýchvstání přemohl smrt.

Otevřel nám tak definitivní možnost vztahu s Bohem. Jde s námi po všech cestách, v naší radosti, ale i opuštěnosti, utrpení nebo strachu ze smrti. Ve všech situacích nám znovu otevírá cestu k Bohu.

„Protože ses v mých očích stal drahým a slavným, miluji tě a dám za tebe lidi a národy za tvůj život.“ (Iz 43,4)

„Neboť tak Bůh miloval svět, že da svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16)

„On mě miloval a za mě se obětoval.“ (Gal 2,20)

Bůh je společenství

Bůh nežije o samotě, nýbrž sám je společenstvím. Nový zákon ukazuje, že jediný Bůh je zároveň ve třech Osobách: Otci, Synu a Duchu Svatém. Tomuto společenství říkáme Nejsvětější Trojice. Křesťané se nemodlí však ke třem bohům, nýbrž k jedinému Bohu ve třech Osobách.

„Tam, kde je láska, je toto trojí: milující, milovaný a zdroj lásky.“ (sv. Augustin)

Bůh Otec je Stvořitel a zdroj všeho. Láskyplně se ujímá svého stvoření. Ježíš měl k Otci důvěrný vztah a obracel se k němu aramejským slovem Abba, což se překládá jako „tatínku“.

Druhá božská osoba, Syn, přišla na tento svět a přijala lidské tělo (Ježíš Kristus).

Duch Svatý, který je Duchem lásky mezi Otcem a Synem, rozděluje Boží dary v srdci člověka. Udržuje v nás Boží život a umožňuje se opravdově modlit. Křesťan nalézá v Duchu Svatém hlubokou radost, vnitřní pokoj a svobodu.

„Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli znova žít ve strachu. Dostali jste však Ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: ‚Abba, Otče‘.“ (Řím 8,15)

Bůh je naplněním lidské touhy

Jako křesťané věříme a zakoušíme, že Bůh je naplněním hluboké lidské touhy po smyslu a plném životě.

„Stvořil jsi nás pro sebe a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě.“ (sv. Augustin)

Apoštolské vyznání víry

Základní obsah křesťanské víry je zachycen v tzv. vyznáních víry. Jedním z nejdůležitějších je apoštolské vyznání víry, které se používalo při křtu v římské církvi.

Věřím v Boha, Otce všemohoucího,

stvořitele nebe i země.

I v Ježíše Krista,

Syna jeho jediného,

Pána našeho;

jenž se počal z Ducha svatého,

narodil se z Marie Panny,

trpěl pod Ponciem Pilátem,

ukřižován umřel i pohřben jest;

sestoupil do pekel,

třetího dne vstal z mrtvých;

vstoupil na nebesa,

sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího;

odtud přijde soudit živé i mrtvé.

Věřím v Ducha Svatého,

svatou církev obecnou,

společenství svatých,

odpuštění hříchů,

vzkříšení těla

a život věčný.

Amen.


Převzato z Cirkev.cz