Poutě

Řekne-li se slovo pouť, mnozí z nás si představí atrakce pro děti, kolotoče nebo všudypřítomné obchody s nejrůznějším zbožím. Hlavní rozměr pouti je však především duchovní. Při putování, kdy se člověk vymaní ze všedních stereotypů, se člověk snáze podívá na svůj život s odstupem. Je tak lépe disponován k modlitbě i přemýšlení o vlastním životě. Poutě jsou často příležitostí k hlubšímu setkání s Bohem, změně života, smíření. Poutníci čerpají na posvátných místech sílu k životu podle víry nebo nějakému světci svěřují svou konkrétní starost či úmysl.

Odpradávna lidé všech náboženství putovali na svá posvátná místa. Nejinak tomu bylo v křesťanství, kde věřící původně navštěvovali především místa spojená se životem Ježíše Krista. V Evropě však vzniklo více významných poutních míst – např. Řím, Santiago de Compostela nebo anglický Walsingham.

V posledních desetiletích dochází k obnovení zájmu o poutě. Mnoho lidí každého věku nastupuje na svatojakubskou cestu do Compostely, obnovila se také dávná stezka spojující Canterbury a Řím Via Francigena (Francká cesta), lidé mají možnost putovat také po Slovanské cestě z Polska a Prahy do Říma.

Oblíbené jsou také místní poutní stezky, např. Evropská kulturní stezka sv. Cyrila a Metoděje nebo cesta z Prahy na poutní místo Hájek.

Poutě se nekonají pouze pěšky, mnozí využívají různých dopravních prostředků nebo nabídky cestovních kanceláří.

Převzato z Cirkev.cz