Životní situace

Chci nechat pokřtít dítě

Když jsem byl malý, tak mě také nechali naši pokřtít. Moc tomu nerozumím, ale pro svoje dítě bych to taky chtěl. Vlastně ani nevím proč.

Podobná myšlenka může být znamením toho, že dar křtu je v nás samých stále živý nebo že vnímáme potřebu ukotvení života v něčem pevném, v něčem, co by nám dalo stabilitu. A opravdu, křest je prvním krokem, který malé dítě, ale i dospělého člověka uvádí do vztahu s osobním Bohem a do společenství křesťanů. Je to v prvé řadě nezasloužený dar, který Bůh skrze církev člověku nabízí, a tak by bylo v takovém případě dobré zaklepat na dveře nejbližší fary a požádat o podrobnější informace. Obvyklým postupem je základní příprava, která vám jako rodičům má objasnit důležitost a smysl křtu a připravit vás na přijetí zodpovědnosti, která je vám v tomto dána.

Chceme se vzít v kostele

Byla jsem kamarádce na svatbě na úřadě, obřad byl takový nijaký. Spolu s partnerem vnímáme, že bychom chtěli něco víc. Přemýšleli jsme o svatbě v kostele.

Svatba je jistě jedním z nejdůležitějších okamžiků lidského života. Snoubenci jí před svými blízkými stvrzují svoji vzájemnou lásku. Všichni ale víme, jak je dnes o lásku a věrnost těžké zápasit, jak je každý vztah křehkou záležitostí. I proto my křesťané věříme, že opřít náš vztah už od samého počátku o Boha, je víc než otázkou estetické stránky místa svatebního obřadu. Vždyť jde o lásku, která má překonat každou překážku a vytrvat až do konce. Příprava snoubenců obvykle trvá několik měsíců, proto je třeba obrátit se na vám nejbližší farní úřad s předstihem. A pozor, alespoň jeden z vás by měl být pokřtěný.

Zařizuji církevní pohřeb

Babička občas chodívala do kostela a často se zmiňovala o tom, že by chtěla mít církevní pohřeb. Nikdo z rodiny se v tom ale nevyzná…

Církevní rozloučení s našimi blízkými není jen svěřením jejich životů do Boží milosrdné lásky skrze modlitbu, ale především také důležitým okamžikem pro nás pozůstalé. Smrt je přirozenou součástí našich životů, a i když se před ní snažíme utíkat, je třeba ji umět přijmout a nepropadat beznaději. Smuteční obřad je velmi často chvílí, kdy si i lidé, kteří normálně do kostela nechodí, uvědomí smysl života prožitého v lásce a dotknou se tajemství věčnosti. Nebojte se proto i v těchto těžkých okamžicích obrátit na kněze z nejbližší farnosti.

Ostýchám se vstoupit do kostela

Občas si říkám, že bych se tam jen tak zašla podívat, ale copak vím, co tam mám dělat, jak se tam chovat. Co když tam někoho potkám?

Kostel není pro křesťany jen kulturní a historickou památkou odkazující na minulé doby, ale je především místem, kde se odehrává náš život. Papež František neúnavně vyzývá k tomu, aby se otevřené kostely po celém světě stávaly znamením otevřenosti církve ke všem lidem dobré vůle. A i když v našich podmínkách není vždy možné zajistit, aby byl každý kostel k návštěvě opravdu otevřený, neznamená to, že bychom se s vámi nechtěli setkat. Nemusíte se bát vstoupit do kostela třeba i během bohoslužby, stačí prostě jen vejít, v tichosti se posadit a v klidu poslouchat. Starosti si nemusíte dělat ani s tím, kdy se má stát nebo klečet. Mimo to ale existují i zvláštní příležitosti přímo určené k tomu, aby si každý mohl kostel prohlédnout a něco se o něm a o křesťanství dozvědět (Noc kostelů, koncerty, prohlídky církevních památek a jiné kulturní akce…).

Zajímám se o křesťanství

Myslel jsem si, že mi vysněná práce přinese to, po čem toužím. Mám se dobře, v rodině občas sice něco zaskřípe, ale to je normální. Jen mi to všechno nějak nedává smysl a něco mi pořád chybí.

Bůh v nás ani dnes nepřestává probouzet otázky po smyslu života. Možná toho spoustu víme, možná toho spoustu máme a dokážeme, svá přání a svoje potřeby si plníme v biostravě, ve fitku, na dovolené, v profesionální kariéře, skrze očekávání, která máme vůči svým dětem, a stejně tomu něco chybí… Anebo nám to naopak vůbec nejde. Vztah, na který jsme spoléhali, se rozbil během jednoho dne, milovaný člověk vážně onemocněl… a k čemu jsou teď peníze a chalupa? Víra vám jistě neposkytne okamžité a zázračné odpovědi na všechna tajemství života, ale může vás postupně uvádět do vztahu s tím, který je jistotou i tehdy, když se všechno kolem třese, a který jediný může naplnit i mé nejniternější touhy. Možná se vám zdá, že jste v tom sami, ale ve skutečnosti je mnoho lidí, kteří si kladou podobné otázky. Začít sám hledat odpovědi v Bibli není špatné, pročítat si katechismus také ne, ale daleko lepší je obrátit se na člověka, který si na vás najde čas a bude vám naslouchat. Pokud ve svém okolí nikoho takového neznáte, nebojte se oslovit někoho z následujících kontaktů:

  • Petr Bulvas, biskupský delegát pro pastoraci (e-mail: bulvas.petr@ado.cz)
  • Radim Kuchař, školní kaplan Stojanova gymnázia Velehrad (e-mail: kuchar.radim@ado.cz)
  • Lukáš Jambor, vyučující na Cyrilometodějské teologické fakultě UP v Olomouci (e-mail: jambor.lukas@ado.cz)

Jsem dospělý a chci se nechat pokřtít

Už několik měsíců se vídám se svojí věřící kamarádkou a mluvíme spolu o všem možném. Je to fakt síla. Pustila jsem se dokonce do četby evangelií a vnímám, jak mě to, co v nich Ježíš říká a dělá, oslovuje. Chtěla bych ho poznat víc, a proto vážně uvažuji o křtu.

Bůh volá každého člověka do vztahu přátelství jedinečným způsobem. Přesto je ale nutné, abyste na této cestě nebyli sami. Společenství, sdílení otázek, zkušeností, ale i pochybností, stejně jako doprovázení zkušenějším člověkem je při přípravě na přijetí křtu nezbytné. Obraťte se proto na jednu z vašich blízkých farností a zeptejte se na možnost přípravy.

Hledám svoje povolání a místo v životě

Jsem ve třetím ročníku na ekonomce, a i když do kostela chodím už od malička, tak jsem se snad teprve loni při duchovních cvičeních poprvé doopravdy setkal s Ježíšem. Úplně to nabouralo moje dosavadní představy a plány. Jsem zmatený a nevím, co po mně Bůh chce.


Bůh nás svým slovem povolává k životu a ve křtu nás volá k důvěrnému vztahu se sebou samým a k druhým lidem. Duch svatý nás k tomuto dvojímu vztahu lásky vybavuje svými dary a pro každého z nás připravuje jedinečnou cestu. Rozlišení vlastního místa v životě je duchovním procesem, ve kterém se setkává Boží nabídka s lidskou svobodou. Je to cesta, po které člověk duchovně dospívá, očišťuje své úmysly, zbavuje se strachů, rozpoznává znamení doby… I proto je důležité, abys se svými otázkami a často i neklidem nezůstával uzavřený sám v sobě. Pomoc zkušenějšího doprovázejícího, kterým nemusí být vždy jen kněz, je rozhodně nezbytná. V případě, že hledáte své místo v životě a nemáte nikoho, kdo by vám poradil, můžete se obrátit na tyto osoby:

Někdo mi ublížil z církve

Cítím se trapně, je mi zle. Bojím se to někomu říct… Co když mi nikdo neuvěří? Nejradši bych na to zapomněl, dělal, jako by se nic nestalo, ale nejde to. Nevím, jak se s tím mám vypořádat…

V katolické církvi existuje kontaktní místo, jehož cílem je zprostředkovat péči a pomoc nezletilým a zranitelným osobám, které se staly obětí pohlavního zneužití duchovním či laikem v rámci církve. Členové tohoto centra jsou připraveni zprostředkovat odbornou duchovní a sociální péči, včetně terapeutické a psychologické pomoci, poskytnou orientační právní rady  pro případné další kroky. O pomoc či vyslechnutí lze požádat anonymně. Více informací a kontakty na centrum naleznete na webových stránkách www.ochrananezletilych.cz.

Převzato z bip.cz