Zneužívání se může týkat různých oblastí: sexuální, emoční nebo uplatňování moci. I když se třeba nejedná o trestný čin, často tato zkušenost vede k hlubokému narušení vztahu k církvi a k Bohu.

Sexuální zneužívání

Sexuální zneužívání může mít různou podobu a formu. Od nevhodných vtipů a narážek přes přímé návrhy až po fyzický kontakt, nátlak či znásilnění.

Zneužívání bez fyzického kontaktu:

• slovní a citové zneužití
• obnažování se
• ukazování pornografických materiálů
• špehování intimních úkonů, narušování soukromí
• navádění k zasílání intimních fotek, manipulace prostřednictvím sociálních sítí

Dotykové sexuální zneužívání:

• dotýkání se intimních partií oběti nebo nucení oběti dotýkat se tímto způsobem agresora
• fyzické něžnosti a nerespektování nesouhlasu
• obnažování oběti nebo obnažování agresora před obětí
• koupání se s obětí v soukromí s cílem fyzického sblížení
• pohlavní styk jakoukoliv formou

Jaké činy jsou trestné podle kanonického práva

Motu proprio Vos estis lux mundi papeže Františka ze 7. 5. 2019 stanovuje:

Čl. 1 – Účinnost

§ 1. Tyto normy se použijí v případě oznámení týkajících se duchovních, členů institutů zasvěceného života nebo společností apoštolského života a moderátorů mezinárodních sdružení věřících uznaných nebo zřízených Apoštolským stolcem, které se týkají:

a)

* trestného činu proti 6. přikázání Desatera spáchaného násilím nebo pod pohrůžkou násilí nebo zneužitím autority nebo donucením někoho uskutečnit nebo strpět sexuální jednání;

** trestného činu proti 6. přikázání Desatera spáchaného s osobou nezletilou nebo s osobou mající trvale nedokonalé užívání rozumu, nebo s dospělou zranitelnou osobou;

*** nemravného získávání, uchovávání, vystavování nebo šíření pornografických snímků nezletilých osob nebo osob majících trvale nedokonalé užívání rozumu, jakýmkoli způsobem a jakýmikoli prostředky;

**** náboru nebo navádění nezletilé osoby nebo osoby mající trvale nedokonalé užívání rozumu nebo zranitelné dospělé osoby k pornografickému předvádění nebo k účasti na pornografické prezentaci skutečné nebo simulované.

b) jednání subjektů uvedených v článku 6, spočívající v konání nebo opomenutí směřujícím k ovlivnění nebo maření civilního nebo kanonického, správního nebo trestního vyšetřování některého ze subjektů uvedených v předcházejícím „sic“ § 1 pro trestné činy uvedené pod písmenem a) tohoto paragrafu.

§ 2. Pro účely těchto norem se rozumí pod výrazem:

a) „nezletilý“: každá osoba mladší osmnácti let; nezletilému je postavena naroveň osoba mající trvale nedokonalé užívání rozumu;

b) „zranitelná osoba“: každá osoba ve stavu nemoci, fyzického či psychického oslabení nebo zbavení osobní svobody, který fakticky, byť jen příležitostně, omezuje její schopnost chápat nebo projevit vůli nebo jakkoli se bránit útoku;

c) „materiál dětské pornografie“: jakékoli zobrazení nezletilého zapojeného do jednoznačně sexuálních úkonů, reálných nebo simulovaných, a jakékoli zobrazení pohlavních orgánů nezletilých za účelem uspokojení sexuální touhy nebo dosažení zisku, to vše nezávisle na použitém prostředku.

Čl. 6 – Subjektivní oblast aplikace

Procesní normy uvedené v tomto článku se týkají případů uvedených v čl. 1, kterých se dopustí

a) kardinálové, patriarchové, biskupové a papežští legáti;

b) duchovní, kteří pastoračně vedou nebo vedli místní církev nebo subjekt jí naroveň postavený, latinskou nebo východní, včetně osobních ordinariátů, v případě skutků, kterých se dopustili během působení v úřadě;

c) duchovní, kteří pastoračně vedou nebo vedli osobní prelaturu, v případě skutků, kterých se dopustili během působení v úřadě;

d) duchovní, kteří stojí nebo stáli v čele veřejného klerického sdružení s pravomocí inkardinovat, v případě skutků, kterých se dopustili během působení v úřadě;

e) ti, kdo byli nebo jsou nejvyššími představenými institutů zasvěceného života nebo společností apoštolského života papežského práva, stejně jako klášterů sui iuris, v případě skutků, kterých se dopustili během působení v úřadě;

f) věřící laici, kteří jsou nebo byli moderátory mezinárodních sdružení věřících uznaných nebo založených Apoštolským stolcem, v případě skutků, kterých se dopustili během působení v úřadě.