Jan VII., řečený Volek

1334–1351

Byl nemanželským synem krále Václava II. Brzy dosáhl kanonikátu v Olomouci, v Praze u sv. Víta a na Vyšehradě. Jako tamější probošt se však postavil na stranu panstva proti králi, takže byl nucen před jeho hněvem utéci do Bavor.

Vrátil se roku 1325 jako kanovník v Bamberku a ve Freisingen 10. dubna 1334 dosáhl papežskou provizí olomouckého biskupství.

Smířil se s králem, takže poději u něho požíval značného vlivu, stejně jako u markraběte Karla.

30. září 1340 založil panenský klášter sv. Benedikta v Pustiměři u Vyškova, ještě předtím 1. dubna téhož roku dosáhl od markraběte Karla potvrzení všech výsad olomouckého biskupství.

Karel, už jako český král, 7. dubna 1348 ustanovil, že olomoucké biskupství má být napříště na věčné časy přímým lénem české koruny a olomoučtí biskupové mají být královskými many. Tím se stalo toto biskupství státem ve státě, podléhajícím jedině králi.

Zemřel 27. září 1351 a byl pohřben v klášterním chrámu benediktinek v Pustiměři.