Foto: František Snopek sedí druhý zprava, vedle A. C. Stojana
Při letošní slavnosti sv. Cyrila a Metoděje si naše arcidiecéze připomene 150 let od kněžského svěcení dvou významných osobností – Mons. ThDr. Antonína Cyrila Stojana a Mons. ThDr. Františka Snopka.[1] Zatímco první jmenovaný je většině lidí dobře známý (a bezesporu to není jen tím, že dva roky vykonával službu olomouckého arcibiskupa), druhý jmenovaný bohužel upadl v zapomnění. Dokonce místo jeho posledního odpočinku není označeno jeho jménem.
Dovolte mi proto, abych ho těmito řádky připomenul. Mons. ThDr. František Snopek byl arcibiskupským archivářem v Kroměříži, papežským komořím, konsistorním radou v Olomouci, členem arcidiecézní památkové rady a Matice České. Byl velmi zbožným a nadmíru prostým knězem, patřil k Stojanově družině, celý svůj život věnoval dějinám doby cyrilometodějské a stal se v nich uznávaným odborníkem. Velehradu zasvětil převážnou část svých životních prací. Napsal celou řadu statí a knih o sv. Cyrilovi a Metodějovi. O dějinách Moravy vydal několik cenných náboženských i politicko-historických příspěvků a studií.[2]
Narodil se 25. září 1853 v čísle popisném 436 v Kunovicích a tentýž den byl pokřtěn kooperátorem Josefem Vykydalem. Františkův tatínek byl domkař Jan Snopek z Kunovic. Maminka Mons. ThDr. Františka Snopka se jmenovala Rozálie rozená Lopatová.[3] Domek, kde se František narodil, patřil rodině Matouše Chrástka,[4] jehož první manželkou byla Barbora Lopatová (zemřela 20. února 1861),[5] která byla sestrou Františkovy maminky (Rozálie Snopkové).[6] Obyvatelé tohoto domku byli chalupníci, drobní vlastníci půdy, která je nemohla uživit. Pracovali u zdejších sedláků jako námezdní dělníci nebo si hledali obživu u řemeslníků, popřípadě sami nějaké řemeslo vykonávali. Manželům Snopkovým (oddáni 29. ledna 1845[7]) se zde kromě Františka narodily dcery Mariana (18. srpna 1847[8] – 16. prosince 1847[9]) a Rosálie (28. července 1850 – 11. května 1912[10]). Podle sčítacích operátů z roku 1857 rodina Snopkova bydlela již na č. p. 600.[11]
Do 9 let navštěvoval školu v Kunovicích, následně pak chodil do školy v Uherském Hradišti, aby se tam naučil němčinu, která byla tehdy ještě nezbytnou podmínkou pro vstup na střední školu. Roku 1864 se začala hradišťská nižší reálka přetvářet na reálné gymnázium. František nastoupil do právě otevřené první třídy, a když byl v roce 1868 tentýž ústav rozšířen na vyšší gymnázium, pokračoval na něm ve svém studiu.[12] V roce 1872 na tomto gymnázium v Uherském Hradišti maturoval s vyznamenáním, poté nastoupil na studia teologie v Olomouci.[13] Hned po vstupu do semináře se spolu s A. C. Stojanem vstoupil do bohoslovecké Jednoty Velehrad, jejímž účelem bylo napomáhat ke zvelebení svatyně velehradské. Ve školním roce 1875–1876 se Stojan stal starostou této jednoty[14] a Snopek na tuto dobu vzpomíná těmito slovy: „My jsme se těšili z jeho přítomnosti, leda když k nám zavítal. Přicházel k nám zvláště konat sbírky na různé účely. Kdykoli tedy otevíral dveře, zaznělo heslo: Držte kapsy, Stojan jde. Již tehda byl Antonín Stojan mecenášem, ovšem pokud jeho poměry dovolovaly. Když jsme byli v třetím ročníku, vypsal cenu tří duplexů (duplex byla poukázka na půl pinty piva) na nejlepší pojednání o pravověrnosti sv. Cyrila a Metoděje. Do práce dal se pouze pisatel těchto vzpomínek a obdržel také — prvý svůj spisovatelský honorář. Nenadál se tehdy, že bude jemu později brániti slovanské apoštoly proti neomaleným útokům universitního profesora berlínského dra Alexandra Brücknera.“[15] Arcibiskupem Bedřichem Egonem z Fürstenberka byl spolu s A. C. Stojanem dne 11. března 1876 vysvěcen na podjáhna,[16] dne 7. dubna 1876 na jáhna[17] a jak již bylo v úvodu řečeno dne 5. července 1876 byli oba ordinováni na kněze.[18] Svoji první mši svatou sloužil 9. července 1876 na Velehradě, kde ho farníci doprovodili v ohromném průvodu s hudbou a družičkami.[19]
Po vysvěcení byl 26. července 1876 ustanoven kooperátorem ve Velké u Strážnice, navíc od 9. ledna 1878 administrátorem v Kuželově, nesetrval tam však dlouho a v následujících 12 letech vystřídal mnoho působišť:
- 19. června 1878 byl ustanoven kooperátorem ve Veselí
- 30. října 1878 kooperátorem u sv. Martina ve Strážnici
- 16. dubna 1879 znovu kooperátorem ve Veselí
- 10. září 1879 kooperátorem v Šumicích
- 20. října 1880 kooperátorem ve Střílkách, kde od 26. dubna 1882 působil jako administrátor
- 2. srpna 1882 byl jmenován 2. kooperátorem v Tovačově, od 11. července 1883 kooperátorem,[20] znovu byl zdejším kooperátorem jmenován ještě po smrti tovačovského faráře Josefa Sychry (30. dubna 1884)[21] od 7. května 1884
- 17. září 1884 byl ustanoven kooperátorem v Kroměříži
- 28. ledna 1885 byl ustanoven kooperátorem na Velehradě, 25. února 1885 papežským breve Lva XIII. získal mimořádnou pravomoc žehnat náboženské předměty s připojením odpustků
- 18 listopadu 1885 znovu kooperátorem Šumicích
- 3. listopadu 1887 byl dosazen jako administrátor do Březové
- 25. ledna 1888 byl znovu kooperátorem v Šumicích.[22]
Dne 21. listopadu 1888 byl jmenován po Stojanovi expositou ve Svébohově, načež byl roku 14. června 1893 ustanoven kurátem v Blazicích v blízkosti Svatého Hostýna. Dne 1. března 1898 nastoupil úřad knížecího arcibiskupského archiváře v Kroměříži; 8. listopadu 1902 ho arcibiskup Theodor Kohn jmenoval auditorem arcibiskupské konzistoře, roku 1912 dosáhl důstojnosti tajného komoří papežského. Nejvíce na něj svými nevšedními vědomostmi i svou horlivostí pro oslavu sv. Cyrila a Metoděje působil velehradský děkan Josef Vykydal, který ho ještě jako kaplan v Kunovicích učil náboženství a později vychovával v duchu cyrilometodějském. Jako student i jako mladý kněz k němu Snopek rád docházel na Velehrad. Když roku 1880 děkan Vykydal zamýšlel vydat „Sborník velehradský“ vybídl Mons. Snopka, aby se stal jeho spolupracovníkem. Proto za tímto účelem začal Mons. Snopek ve volných chvílích soustavně studovat cyrilometodějské prameny, chtěl se totiž dopátrat úplné pravdy. Velkým pomocníkem v tom mu byla hermeneutika,[23] kterou si při studiu teologie velmi oblíbil. Protože do té doby nebyla věnována teologické stránce v cyrilometodějském studiu náležitá pozornost, zabýval se Mons. Snopek důkladnějším studiem dogmatických, kanonických, liturgických otázek a vůbec životem církevním, zejména v devátém století.
Zprvu o těchto otázkách uveřejňoval pouze kratší články, ale když mu byla redakcí brněnské „Hlídky“ poslána k recenzi kniha universitního profesora Dr. Vondráka, napsal pro „Hlídku“ svoje „Studie cyrilometodějské,“ které byly otištěny v rozšířeném vydání roku 1906. Téhož roku byl Mons. Snopkovi svěřen překlad italského pojednání Dr. Josefa Wilperta o malbách v basilice svatoklimentské v Římě.[24] Na prvním unionistickém sjezdu měl dne 26. července 1907 přednášku „O poměru sv. Cyrila a Metoda k Římu.“[25] V Cinkově díle o Stojanovi toto Snopkovo vystoupení i vztah mezi oběma spolužáky je zachycen těmito slovy: „P. archivář Snopek, který je právě tak výborným odborníkem, jako skromným a nesmělým člověkem, vchází na řečniště, aby přečetl svou úzkostlivě propracovanou, průzračně logicky a pochopitelně učleněnou a srozumitelnou přednášku. Bouřlivý potlesk ho vítá. A když nastává ticho, ozve se od stolku předsednického nenucená poznámka Stojanova: „Hleď, abys i s potleskem sestoupil,“ a síní propukne hlučný smích, jímž je p. archivář uveden do takových rozpaků, že se začervená jako panenka. (…) Po řeči p. archiváře nastal zase potlesk a dr. Stojan praví: „Sestoupil jsi s potleskem,“ načež P. Snopek skromně vece: „Potlesk patří mému učiteli.“[26]
Když berlínský univerzitní profesor Dr. Alexander Brückner roku 1906 uveřejnil očernění slovanských apoštolů, napsal Mons. Snopek roku 1908 obranu světců – knihu „Konstantin-Cyril a Metoděj, apoštolové slovanští.“ Roku 1911 vydal v Kroměříži tuto obranu také německy. V polemice proti názorům Brücknerovým i proti mínění některých jiných autorů pokračoval Mons. Snopek dále ještě roku 1913 ve „Vzdělávací knihovně katolické“ ve spisku „Apoštolové slovanští Konstantin Cyril a Metoděj“ a posléze v jeho obšírnějším německém zpracování „Die Slavenapostel,“ vydaném roku 1918, kde se také již obrací proti názorům Dr. Naegla, které také podrobil kritice v obšírnějším článku „O působení slovanských apoštolů v Čechách a o křtu Bořivojově.“ Tento článek byl jeho posledním dílem.
Mons. ThDr. František Snopek zemřel 19. března 1921 v Kroměříži na mrtvici.[27] Svého věrného spolupracovníka pochoval v pondělí 21. března 1921 arcibiskup Mons. ThDr. Antonín Cyril Stojan, který „věnoval svému spolužákovi a spolupracovníkovi vroucí smuteční vzpomínku, oceniv jeho vědecké práce i jeho tichý, skromný, ale zásluh plný život kněžský.“ Pohřbu se účastnil též lvovský řeckokatolický metropolita Mons. ThDr. Andrej Šeptyckyj.[28] Dvojice metropolitů za rakví velehradského horlivce tak vyvolala vzpomínku na soluňské věrozvěsty.[29] Pohřben byl v Kroměříži v hrobě č. 13/390, jak již však bylo v úvodu řečeno, hrob již není označen jeho jménem, jelikož hrobové místo bylo pronajato novým zájemcům, kterým již také skončil nájem. Proto se v současnosti objevují snahy o vytvoření důstojného pietního místa, které by tuto osobnost připomínalo, tyto snahy však nebyly dosud úspěšné.
Jaroslav Šiler
Výběr z díla Mons. ThDr. Františka Snopka:
SNOPEK, F.: Apoštolové slovanští Konstantin-Cyrill a Methoděj: slovo odvety univ. prof. dru Brücknerovi, Praha 1913
SNOPEK, F.: Fara kelecká roku 1429, Brno 1912
SNOPEK, F.: Konstantin-Cyrill a Methoděj, slovanští apoštolé, Olomouc 1908
SNOPEK, F.: Konstantinus-Cyrillus und Methodius die Slavenapostel, Kroměříž 1911
SNOPEK, F.: Studie cyrillomethodějské, Brno 1906
SNOPEK, F.: Svatí Cyrill a Methoděj, apoštolové slovanští: Životopisný nástin, Praha 1921
[1] ZA Opava, pob. Olomouc, ACO, Matrika biskupských úkonů arcibiskupů Ferdinanda Maria Chotka, Maxmiliána Josefa Sommerau-Beckha, Bedřicha z Fürstenberka 1832–1903, kniha 10 c, pag. 296.
[2] PETERA, V.: Géniové církve a vlasti – Mons. ThDr. František Snopek.[on-line] [cit. 8. 5. 2014] Dostupné na: http://www.cdct.cz/petera/show.php?persona=1286
[3] MZA, Matrika narozených farnosti Kunovice z let 1847 – 1867, sig. 11666, str. 170, dostupná na: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/9639/?strana=87
[4] MZA, Sčítací operáty z roku 1857, inv. č. 906, kart. 2046, dostupné na: https://www.mza.cz/scitacioperaty/digisada/detail/2133?image=226302010-000643-000452-000906-002046-01-UH0064-01620.jp2
[5] MZA, Matrika zemřelých farnosti Kunovice z let 1828 – 1864, sig. 11687, str. 448, dostupná na: https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/9574?image=216000010-000253-003377-000000-011687-000000-00-B04240-02240.jp2
[6] MZA, Matrika narozených farnosti Kunovice z let 1784 – 1829, sig. 11773, str. 302, dostupná na: https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/9611?image=216000010-000253-003377-000000-011773-000000-00-B04088-01560.jp2
[7] MZA, Matrika oddaných farnosti Kunovice z let 1837 – 1860, sig. 11679, str. 81, dostupná na: https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/9570?image=216000010-000253-003377-000000-011679-000000-00-B04239-00410.jp2
[8] MZA, Matrika narozených farnosti Kunovice z let 1847 – 1867, sig. 11666, str. 13, dostupná na: https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/9563?image=216000010-000253-003377-000000-011666-000000-00-B04338-00070.jp2
[9] MZA, Matrika zemřelých farnosti Kunovice z let 1828 – 1864, sig. 11687, str. 273, dostupná na: https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/9574?image=216000010-000253-003377-000000-011687-000000-00-B04240-01380.jp2
[10] MZA, Matrika narozených farnosti Kunovice z let 1847 – 1867, sig. 11666, str. 85, dostupná na: https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/9563?image=216000010-000253-003377-000000-011666-000000-00-B04338-00430.jp2
[11] MZA, Sčítací operáty z roku 1857, inv. č. 906, kart. 2047, dostupné na: https://www.mza.cz/scitacioperaty/digisada/detail/2130?image=226302010-000643-000452-000906-002047-01-UH0065-01870.jp2
[12] R.: František Snopek, ČKD, 1921/3+4, str. 125–126.
[13] ZAO, pobočka Olomouc, František Snopek 1863 – 1921 inv. č. 1, sig. 1, karton 1.
[14] CINEK, F.: Arcibiskup Dr. Antonín Cyril Stojan: Život a dílo: Pokus o nárys duchovní fysiognomie, Olomouc, Lidové knihkupectví, 1933, s. 39.
[15] SNOPEK, F.: Ze života nového arcibiskupa. In: DOLANSKÝ, F.: Slavnost svěcení a nastolení arcibiskupa dra A. C. Stojana v Olomouci dne 3. dubna 1921, Arcib. knih- a kamenotiskarny v Olomouci, str. 9–10.
[16] ZA Opava, pob. Olomouc, ACO, Matrika biskupských úkonů arcibiskupů Ferdinanda Maria Chotka, Maxmiliána Josefa Sommerau-Beckha, Bedřicha z Fürstenberka 1832–1903, kniha 10 c, pag. 131.
[17] Tamtéž, pag. 209.
[18] Tamtéž, pag. 296.
[19] JILÍK, J., ŠTĚRBA, S.: Osobnosti Kulturního života. In: ČOUPEK J. a kol.: Kunovice v proměnách času, str. 220.
[20] ZAO, pobočka Olomouc, František Snopek 1863 – 1921 inv. č. 2, sig. 2, karton 1.
[21] SEHNAL, A., HADAMČIK, F.: Necrologium cleri saecularis et regularis archidioeceseos Olomucensis 1875–1937, str. 74.
[22] ZAO, pobočka Olomouc, František Snopek 1863 – 1921 inv. č. 2, sig. 2, karton 1.
[23] Hermeneutika – filologická a filosofická nauka o metodách správného chápání a výkladu textů – zejména náboženských.
[24] R.: František Snopek, ČKD, 1921/3+4, str. 125.
[25] CINEK, F.: Arcibiskup Dr. Antonín Cyril Stojan: Život a dílo: Pokus o nárys duchovní fysiognomie, Olomouc, Lidové knihkupectví, 1933, s. 555.
[26]CINEK, F.: Arcibiskup Dr. Antonín Cyril Stojan: Život a dílo: Pokus o nárys duchovní fysiognomie, Olomouc, Lidové knihkupectví, 1933, s. 559.
[27] R.: František Snopek, ČKD, 1921/3+4, str. 125–126.
[28] Andrej Šeptyckyj (29. července 1865, Lvov – 1. listopadu 1944 tamtéž) – ukrajinský řeckokatolický duchovní a baziliánský mnich, od roku 1901 až do své smrti archieparcha a metropolita lvovský, hlava ukrajinské řeckokatolické církve. V roce 1907 předsedal Prvnímu unionistickému kongresu na Velehradě, jehož byl též hlavním organizátorem. Je považován za jednoho z největších metropolitů v celé historii své církve a v současné době běží proces jeho blahořečení.
[29] CINEK, F.: Arcibiskup Dr. Antonín Cyril Stojan: Život a dílo: Pokus o nárys duchovní fysiognomie, Olomouc, Lidové knihkupectví, 1933, s. 948.
