Zjistila jsem, že nejsem jediný mladý člověk, který chodí do kostela, popisuje pro rubriku Zkušenosti s Bohem Terezie ve svém příběhu moment, kdy objevila spolčo mladých. Ráda by v budoucnu podobné spolčo také vedla.
Vyrůstala jsem ve věřící rodině, takže jsem byla k Bohu vedena odmalička svými rodiči. Ale osobní a hlubší vztah ve víře se začal rozvíjet asi v sedmé třídě, když mě náš otec Ondřej pozval do spolča. Ukázalo mi to, že nejsem jediný mladý člověk, který chodí do kostela a jsem neskutečně ráda, že mám tyto lidi i nadále ve svém životě. Moc ráda chodím na mše svaté, obzvlášť když se mohu nějak aktivně zapojit třeba čtením nebo doprovodem na varhany. Tomu bych se v budoucnu velmi ráda věnovala i nadále. Jelikož mě samotnou ve víře upevnilo mládežnické spolčo, už pár let se s kamarády snažíme právě takové spolčo vést. Tento rok se na faře setkává tolik mladých, že máme spolče dokonce dvě.
Mám velmi ráda verš z listu Římanům: „Láska bližnímu nikdy neublíží.“ Líbí se mi, že zdůrazňuje to nejdůležitější v našem vztahu k druhým, ale i k nám samým. Je pro mě přímo připomínkou, že má víra se musí projevovat konkrétními činy.
Terezie
