Náročný a velmi časově nabitý rozvrh spojený s fyzickou únavou a dospíváním zapříčinil to, že jsem se vzdálila Bohu. Prostě nebyl čas a ani chuť, vzpomíná pro rubriku Zkušenosti s Bohem Karolína na období, kdy se od víry vzdálila. Pak si ale uvědomila, že jí v životě něco chybí.
Už od základní školy jsem se věnovala atletice. Bavila mě tak moc, že jsem se rozhodla si podat přihlášku do sportovní třídy na gymnáziu, kde jsem se jí mohla věnovat dennodenně. Náročný a velmi časově nabitý rozvrh spojený s fyzickou únavou a dospíváním zapříčinil to, že jsem se vzdálila Bohu. Prostě nebyl čas a ani chuť.
Po dostudování gymnázia jsem přešla na divadelní školu, kde začalo hledání sebe sama. Najednou jsem zjistila, že mi něco chybí, že mám v sobě díru, která dosud nebyla naplněna. Pandemie covidu a její lockdown mi pomohl zpomalit, zklidnit se, uzemnit se a postupně cítit boží přítomnost v úplných maličkostech. A potom láska. Poznala jsem tak velkou čistou a opravdovou lásku, u které jsem pochopila, že ji nemohl stvořit nikdo jiný než Bůh.
To všechno mě znovu přivedlo na cestu duchovní, do společenství Ježíše Krista. Vím, že dělám chyby, spoustu chyb, ale i přesto jsem připravena se vydat po cestě Ducha svatého. Proto moc prosím za sílu a vytrvalost na cestě k Bohu, otci Všemohoucímu.
Karolína
