Nástup na církevní střední školu mě velmi ovlivnil nejen v životě osobním, ale i v životě křesťanském. Ještě před nástupem na střední školu jsem byla rozhodnutá, že svou cestu k prohloubení a poznání vztahu s Bohem ukončím už zmiňovaným prvním svatý přijímání, a to kvůli pochybnostem, které jsem měla, vzpomíná pro rubriku Zkušenosti s Bohem ve svém svědectví Lucie.
Pocházím z napůl křesťanské rodiny, už odmala jsem byla vychovávána ve víře především mými babičkami a mojí maminkou, které jsou dodnes mými velmi důležitými rádci v duchovním životě. Má duchovní cesta začala v první třídě v kroužku náboženství, kde jsem se začala učit základy duchovního života a lépe poznávat Boha. Trvalo mi delší dobu, než jsem si vybudovala hlubší vztah s Bohem, ale díky tomu se prohloubila má víra. Poté pokračovala má cesta dál, a to přípravou na první svaté přijímání. Ze začátku jsem byla velmi nejistá v tom, jestli je to správné rozhodnutí, ale díky tomu, že jsem svou cestu nevzdala, jsem vděčná za to, kde teď jsem a jak moc se rozvinul můj vztah s Bohem.
Další věc, která mě zásadně ovlivnila, byl nástup na církevní gymnázium. Nástup na střední školu mě velmi ovlivnil nejen v životě osobním, ale i v životě křesťanském. Ještě před nástupem na střední školu jsem byla rozhodnutá, že svou cestu k prohloubení a poznání vztahu s Bohem ukončím už zmiňovaným prvním svatý přijímání, a to kvůli pochybnostem, které jsem měla. Všechno ale nabralo úplně jiný směr nástupem na gymnázium. Zde mě a mou víru ovlivnilo spoustu věcí, jak už vstřícnost a zapálení pro víru, tak i atmosféra, co na gymnáziu panuje. Další věcí, co mě donutilo věřit, bylo uzdravení mojí sestry z vážné nemoci.
Lucie
