„Anděl mne zavedl ke vchodu do chrámu, a hle – pod chrámovým prahem prýštila voda směrem na východ.“ (Ez 47,1)
Chrám je místo, kde Bůh přebývá mezi lidmi. Směr k východu uvádí do naší modlitby také kosmos (nebe a země). Ježíš Kristus je vycházejícím Sluncem dějin. Kněz, stojící u oltáře v lateránské bazilice, je obrácen tváří k východu, ke Kristu. Tak nás vybízí i list k Židům, kde se říká: „Mějme oči upřeny na Ježíše…“ (Žid 12,2)
