Tak nějak už odmalička jsem se chtěla o víře a náboženství dozvědět více, vzpomíná Anežka ve svém svědectví pro rubriku Zkušenosti s Bohem. V minulosti totiž pro její rodinu nebylo vůbec samozřejmostí, aby chodili společně do kostela. Teď je ráda, že tuto možnost má a že mohou víru společně sdílet.
U nás doma jsme o víře moc nemluvili, ani jsme dříve nechodívali v neděli do kostela spíš jen výjimečně na nějaké svátky. Pamatuji si, že poprvé jsem se o víře, Bohu či Pánu Ježíši bavila se svou prababičkou, párkrát jsem s ní a s babičkou navštívila kostel. Největším zlomem v mém životě víry byl asi zážitek výuky náboženství v naší škole. U nás ve městě máme jednu církevní základní školu, já však bydlím na opačné straně města, a tak jsem navštěvovala běžnou základní školu, kterou jsem měla blíž. Možnost chodit do náboženství u nás na škole byla, až když jsem byla v šesté třídě. Tak nějak už odmalička jsem se chtěla o víře a náboženství dozvědět více, tak jsem tuhle příležitost přijala a byla jsem moc ráda.
Hodiny náboženství zde vedli místní kaplani, kteří byli úžasní, hned u mě vyvolali zájem a touhu poznat Boha blíže. Díky nim jsem objevila svou víru a stala se tak součástí jedné velké křesťanské rodiny.
Po prvním svatém přijímání jsem hodiny náboženství z mého ročníku zůstala navštěvovat sama, někteří mí spolužáci se mi za to posmívali a taky za to, že chci jít na církevní gymnázium, ale ani to mě od víry neodradilo. Od doby, co jsme spolu se svým mladším bratrem začali přípravu na první svaté přijímání, jsme s našima začali všichni společně chodit v neděli do kostela, a to nám zůstalo dodnes. Já osobně jsem za to moc ráda. Dává mi to takový pocit jistoty, pohody, klidu a uvolnění. Můžu se setkat s Bohem, a navíc tento krásný čas trávit se svou rodinou. Je to pro mě celkem důležité, protože běžně v týdnu jsem na intru, domů jezdím pouze o víkendu a občas je těžké si najít čas v dnešním uspěchaném životě plném plánů.
Cítím osobní posun ve svém životě víry, větší jistotu a radost, která ve mně neustále roste a jsem opravdu šťastná, když vím, že mám kolem sebe lidi, kteří to mají podobně a můžu to s nimi sdílet. I nadále bych chtěla, aby moje víra rostla a rozšiřovala se, díky ní je můj život lepší a ráda bych jím kráčela po boku Boha a neustále tak rostla.
Anežka
