„Proto dal vykonat smírnou oběť za mrtvé, aby byli zbaveni hříchu.“ (2 Mak 12,46)
Když člověk koná zlo nebo nedělá dobro, které udělat mohl, je to hřích. To platilo, platí a bude platit vždycky. Bůh je ochoten hřích odpustit, jestliže ho člověk lituje a už jej nechce dělat. Toto odpuštění bylo „zaplaceno“ utrpením Boha, Otce i Syna, (viz oběť Abrahámova a Izákova), a tato oběť na kříži je zpřítomňována ve mši svaté. Ale přesto jsme voláni k pokání, za hříchy svoje a snad i druhých. Proto má smysl trpělivě snášet jakákoli utrpení, má smysl páteční půst, odříkání a sebeovládání.
