Neustále jsem se ptala Boha, proč, proč já? vzpomíná pro rubriku Zkušenosti s Bohem Zuzana na den, kdy ji před pár lety zjistili Crohnovu chorobu. I přes tuto životní zkušenost chce, aby byl Bůh pevnou součástí jejího života.
Jsem obyčejná holka, která je v prváku na výšce, má ráda děti, a taky doufá, že jednou bude paní učitelkou na prvním stupni. Ráda zpívám, tančím, hraju na kytaru, klavír a vedu děti v turistickém oddílu mládeže.
Nejvíce vnímám Boha díky hudbě. Hudba je mojí vášní, koníčkem a ze všeho nejvíc miluji večery chval. Ve volných chvílích poslouchám právě chválové písně. Také vedu dětskou scholičku a kytarovou scholu. Nejraději připravuji písně na Vánoce a Velikonoce, protože když slyším zpívat celý kostel nebo vidím dojetí našeho kněze, zahřeje mě to u srdce. Mám pocit, že hudba prostě všechny spojuje. Dokonce jsem si založila malou skupinu, se kterou hráváme chválové písně, klavíristka je adventistka a spojili nás právě písně o Ježíši, o Bohu. Houslista je zase můj kamarád od dětství, se kterým se o víře bavím.
Mám pocit, že nejblíže jsem Bohu na táboře při večerních modlitbách, když nade mnou svítí hvězdy.
Před třemi lety mi zjistili Crohnovu chorobu. Neustále jsem se ptala Boha, proč, proč já? Protože jsem si přišla slabá, a ještě pořád se to učím přijímat. Moje nejsilnější vzpomínka je na den, kdy jsem přijela v bolestech z nemocnice. Žádné léky mi už nezabíraly a s pláčem jsem se začala i spolu s mým přítelem modlit. Držel mě, do pozadí hrály písně od Adorare a já v ten moment cítila něco, co asi popsat ani nedokážu. Tehdy jsem si sama v sobě řekla, že jsem k sobě pozvala Ježíše. A i když jsem zjistila, že v církvi se spoustou věcí nesouhlasím, tak věřím v Boha a chci, aby byl součástí mého života.
Zuzana
