„Nedokážu přesně popsat moment, kdy jsem si řekla ‚Aha, Bůh existuje‘, ale něco se ve mně v ten moment změnilo,“ popisuje Karolína pro rubriku Zkušenosti s Bohem moment, kdy si poprvé uvědomila Boží blízkost. Tento silný prožitek má spojený se zájezdem do hor, kam se jí tehdy vůbec nechtělo.
Moje cesta víry začala největší milostí – křtem. Až nyní po letech začínám pomalu chápat, co všechno se v ten moment událo, a že byl od té doby Bůh neustále se mnou. Pocházím z rodiny, kde je věřícím pouze tatínek a jeho část rodiny. Do kostela jsme nikdy pravidelně v neděli nechodili a z nauky církve jsem toho moc neuměla. Maminka však víru všech dětí odjakživa respektuje a podporuje, a tak když byla možnost, začala jsem se na základní škole připravovat i na přijetí prvního svatého přijímání. Bohužel motivace nebyla správná a vlastně jsem vůbec nerozuměla tomu, co se děje a o čem to pan farář mluví. A tak se stalo, že jsem na deset let úplně přestala kráčet po boku Pána Ježíše. Myslela jsem si, že ho nepotřebuji.
Velký zlom nastal po tom, co se moji rodiče rozvedli. Bylo mi osmnáct let a hodně mě to zasáhlo, protože jediná životní jistota, moje rodina, byla najednou pryč. Bůh si mě v ten čas našel a zavolal, a to na zájezdu do Dolomit s farností, do které se přivdala moje sestra. Až zpětně nyní vidím Boží cesty a možná i humor. Dovolená v podobě týdenního chození po horách s neznámými lidmi mě totiž jako introverta a nepříliš velkého sportovce nelákala. Ale mojí rodině na tom záleželo, tak jsem na tuto nabídku řekla ano. A Hospodin si ho použil.
Nedokážu přesně popsat moment, kdy jsem si řekla „Aha, Bůh existuje“, ale něco se ve mně v ten moment změnilo. Poznala jsem přijetí od druhých, lásku, rodinu a sílu společenství. Při společné modlitbě růžence jsem pocítila jednotu. Slova, která jsem slyšela, začala najednou dávat smysl. A chtěla jsem poznat víc. Po návratu domů jsem začala chodit pravidelně na nedělní mši svatou. Jediná modlitba, kterou jsem tehdy uměla, byla modlitba Páně, a tak začalo několikaleté objevování, čtení Písma a křesťanských knih a učení se.
Další milník hlubšího obrácení pak nastal, když jsem vstoupila do společenství mladých, zakusila jsem působení Ducha Svatého a to, že je Bůh živý. Proměnil se mi okruh přátel, životní styl, zájmy a názory. S přáteli ve společenství se sdílíme o tom, co s Bohem prožíváme, modlíme se, sloužíme dary, které jsme dostali, a při tom všem poznáváme, jaký je náš Pán. Bez této opory, která mi pomáhá držet správný směr, bych na cestě víry mnohem více klopýtala.
Jsem moc vděčná, že jsem mohla poznat Boha, který je Láska. Stačil mu můj malý krůček v podobě „ano“, a on překonal veškerou vzdálenost, která nás od sebe oddělovala. Už vím, že moje nynější životní jistota stojí na pevné skále a nic s ní neotřese.
Karolína
