Bůh mi ukázal, že každý den, každý okamžik života je jeho veliký dar, říká ve svém svědectví pro rubriku Zkušenosti s Bohem Hana. Bůh také splnil její skryté přání, o kterém snila jako malá.
Narodila jsem se jako nejmladší ze čtyř sourozenců. Vyrostla jsem na vesnici na statku. V dětství jsem nebyla vychovávána k víře v Boha. Naopak byla víra v Boha popírána a zešměšňována mými rodiči. Můj otec byl totiž voják z povolání. Až do dospělosti jsem znala jen spoustu těžké práce a povinností na statku. Snila jsem o tom, že jednou budu princeznou na zámku.
Jaká byla moje cesta k Bohu? Hodně klikatá. Mám za sebou rozpad manželství, zůstala jsem sama se dvěma dětmi. Procházela jsem spoustou těžkých krizových situací. Jedna z největších se mi stala před deseti lety.
Moje dcera, tehdy sedmnáctiletá, se stala obětí těžké dopravní nehody. Její zdravotní stav byl velmi vážný. Lékaři bojovali o její život. Nebyla jsem do té doby věřící, jen jsem občas slyšela od kamarádky, jak se obrací v modlitbě k Bohu, když má nějaké problémy nebo starosti. Byla jsem zoufalá, zlomená, nešťastná, plná strachu, obav a byla jsem sama. Moje holčička umírala a já nemohla vůbec nic dělat. Bolest a zoufalství bylo strašné.
A tehdy jsem v nemocnici poprvé v životě klečela na zemi a prosila Boha, ať mi moji holčičku nebere, ať ji nenechá umřít, že má celý život před sebou. Pak jsem to poprvé ucítila – klid uvnitř mne samotné, klid kolem mne. Dodnes to neumím popsat. Byl to jeden z nejsilnějších okamžiků v mém životě. Ucítila jsem, že Bůh je se mnou a já jsem s Bohem, už nejsem sama. A ať se stane cokoliv, už budu mít sílu to vše zvládnout a vydržet. Během dlouhých měsíců strávených v nemocnici u lůžka mojí dcery jsem poznávala změny v mém životě. Bůh mi ukázal, že každý den, každý okamžik života je jeho veliký dar.
Začala jsem poznávat víru v Boha. Snažila jsem se přiblížit k Bohu, učila se modlit, číst Písmo svaté. Začala jsem vnímat, kolik mi toho Bůh dal a dává. Potkala jsem svého budoucího manžela, který mi je průvodcem do světa víry. Dcera se po mnoha operacích začala uzdravovat. Naučila se znovu chodit i když ani lékaři v to nevěřili. Dnes už je maminkou mého nádherného vnuka.
Prošla jsem přípravou ke křtu. Má víra se začala více prohlubovat. Chtěla jsem dohnat vše, co jsem za těch čtyřicet let „prospala“. V roce 2021 jsem byla pokřtěna a o týden později jsme s manželem přijali svátost manželství. Nedlouho po mém křtu mi Bůh splnil i můj dětský sen „o princezně na zámku“. Pracuji v ústavu pro mentálně postižené klienty. Ústav sídlí na bývalém zámku a jsou tam i klienti, kteří mne oslovují „princezno“. I když je to práce psychicky i fyzicky náročná, moc mne baví.
Chci ještě více posílit svoji víru. Víra v Boha změnila můj osobní pohled na život. Zažívám klid v sobě a jsem pokornější. Uvědomuji si, že materiální stránka už není to nejdůležitější v mém životě. Spoléhám více na Boha a nechávám ho, ať mne vede v životě, dává mi smysl života, naději a pokoj.
Hana
