K víře mě dovedla žena a také nečekaná životní událost – těžké zdravotní komplikace našeho třetího potomka. Tehdy se mi život obrátil vzhůru nohama, popisuje pro rubriku Zkušenosti s Bohem Aleš.
Letos mi je padesát let a skoro polovinu svého života jsem Boha vůbec neznal. Nevyrůstal jsem ve věřící rodině. To, že jsem potkal svoji budou ženu, byla a je moje životní výhra. Ona to měla úplně obráceně. Je ze silně věřící rodiny a našla si mě, který o její víře nevěděl vůbec nic. Až díky ní jsem začal pomalu objevovat „jejího“ Boha, ať při přípravě na svátost manželství nebo v již v manželství při mých nepravidelných nedělních mších.
Stále jsem byl jen „účastnen“, ale Boha jsem při nich nezaslechl. Zlom v našem manželství a v mé budoucí víře nastal při čekání na narození našeho třetího dítěte. Lékaři mu diagnostikovali nefunkční ledviny a nedávali žádnou naději po narození na přežití. Najednou se nám obrátil svět vzhůru nohama. Manželka však měla pevnou víru v Boha, já jsem zas myslel na svou ženu, aby to zdravotně zvládla a já jí byl oporou. Dítě jsme se společně rozhodli donosit a hned po porodu pokřtít a nechat ostatní na Bohu.
Dnes je našemu synovi 18 let. Byla to s ním léta strávená po nemocnicích, naplněná dobrými i špatnými zprávami, krizemi, kdy bojoval o život. Za to, že je na tomto světě, vděčím Bohu a všem, kteří se za něj modlili. Už si neříkám, jako na začátku: „Bože proč zrovna my?“ Ale říkám: „Bůh nám ho svěřil, aby se na něm mohla ukázat Boží velikost,“ a mohla pohnout srdci a vírou mnoha lidí, včetně mě samotného.
Letos se už mohu osmým rokem nazývat křesťanem. Cítím, že jsem od Boha mnoho dostal, ale málo předávám dál. Chci dát prostor Duchu Svatému, aby mě vedl a použil, tak kde bude zapotřebí.
Aleš
foto: FreeImages.com
