Dobrým místem pro rozvoj mé víry je církevní gymnázium – jsem tu obklopena lidmi, pro které je víra přirozenou součástí života, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Natálie.
První setkání s vírou mi zprostředkovala moje babička. Vedla mě k ní jemně svým příkladem, společně jsme se modlily a brávala mě s sebou do kostela. Později jsem byla přijata na církevní gymnázium. Je to dobré místo pro rozvoj mé víry – nejen skrze výuku náboženství, ale hlavně díky tomu, že jsem obklopena lidmi, pro které je víra přirozenou součástí života.
Každý den cítím, že víra není samozřejmost. Někdy ji musím obhajovat před druhými, jindy sama před sebou. Každý den přijde nějaká zkouška – rozhovor, rozhodnutí, postoj, ve kterém chci obstát právě díky Boží pomoci. Už nemám dětskou duši, která by mě chránila od všeho zlého. Znám radosti, ale i těžkosti života. A právě proto chci víru prohloubit a stát se křesťansky dospělou, abych mohla stát pevně a vést i ostatní.
Příprava na biřmování mi dala mnoho. Dověděla jsem se spoustu nového, přestože mám náboženství ve škole. Zjistila jsem, že nestačí znát správné odpovědi – víra je o vztahu, ne jen o znalostech. Začala jsem víc přemýšlet o svém životě, hledat, kde Bůh působí, a také jsem se odhodlala chodit na křesťanské akce. Sama od sebe bych k tomu odvahu nenašla. Duchu Svatý, přijď! Potřebuji tě do každého dne – do školních lavic i do přátelství, do radosti i do zápasu. Vím, že s Tebou dokážu obstát.
Natálie
