Postupně jsem začala vnímat, že Bůh je se mnou, i když někdy mlčí, popisuje pro rubriku Zkušenosti s Bohem Petra.
Víra byla pro mě vždycky přirozenou součástí života. Moji rodiče mě vedli k modlitbám, chodili jsme společně do kostela a doma se často mluvilo o Bohu. I když jsem jako dítě někdy netrpělivě čekala, až mše skončí, nikdy jsem nezpochybňovala, že Bůh existuje a že je s námi.
Vlastní víra ale začala dostávat hlubší rozměr až v období, kdy jsem procházela těžkými zkouškami. V pubertě jsem se potýkala s odloučením od přátel a nepochopením v rodině. Cítila jsem se osamělá a často jsem se ptala: „Proč právě já musím prožívat tolik bolesti? Kde jsi, Bože?“ Tyto chvíle, plné bolesti a nejistoty, mě ale zároveň přiměly hledat Boha víc než kdy předtím.
Postupně jsem začala vnímat, že Bůh je se mnou, i když někdy mlčí. Že právě v těch nejtěžších chvílích mě drží, i když to není na první pohled vidět. A právě tyto zkušenosti mě naučily větší trpělivosti a pokoře. Bez nich bych nebyla tím člověkem, kterým jsem dnes.
Velkým darem pro mě bylo, když jsem mohla nastoupit na školu, o které jsem snila už od malička. Díky modlitbám a podpoře přátel jsem tam našla společenství lidí, kteří se věřícímu životu věnují naplno. Společně rosteme ve víře, vzájemně se povzbuzujeme a učíme se dál.
Chci svou víru dál rozvíjet – nejen čtením Písma svatého a účastí na duchovních setkáních, ale také tím, že budu víru žít v každodenním životě. Toužím jednou potkat člověka, který sám Boha miluje a se kterým bych mohla společně budovat rodinu založenou na lásce a víře. A také šířit Boží poselství dál, především tam, kde je stále ještě mnoho pochybností a bolesti.
Petra
