Nesmazatelnou stopu víry ve mně blízcí zanechali už v dětství a jejich absolutní jistotě bych se dnes, ve zralém věku, rád přiblížil, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Josef.
Narodil jsem se na moravsko-slovenském pomezí, odkud pocházejí moji rodiče a kde jsem také strávil snad nejlepší léta svého mládí. Ale i ty nejtěžší chvíle, kdy jsem doprovázel svou maminku, své prarodiče a blízké na poslední cestě. To oni ve mně zanechali nesmazatelnou stopu víry. I když jsme se nikdy moc o víře a o Bohu nebavili, z celého jejich bytí vyzařovala absolutní jistota a důvěra v našeho Pána. Dnes, již ve zralém věku, bych se k té jejich absolutní jistotě rád přiblížil a snad se i přibližuji.
Podobně významnou úlohu v mém poznávání víry později sehrála moje žena. Přivedla mě, i když nepřímo, k absolutní důvěře a odevzdanosti Bohu. Do chvíle, než vážně onemocněla, byl můj vztah k Bohu založen na poznání. Mému rozumu nevycházelo logicky nic jiného, než že musí být. Přemýšlel jsem o Bohu, vzdělával jsem se v oblasti víry, ale stále tomu něco chybělo. Až nemoc mé ženy mě přivedla k víře srdcem.
Již nepotřebuji logicky mít vše zdůvodněné. Mé srdce ví, že se ho dotkla Boží milost. Pro mne to byl dar absolutní víry v Boha. Proto již velmi dobře chápu, proč Ježíš stále všechny nabádá, aby se nebáli. Jeho slova: „Nebojte se!“, „Já jsem ta cesta, pravda i život“ a „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím“ jsou takovým stručným krédem mé víry.
Člověk se nesmí bát plně se odevzdat Ježíši. Proto je pro mne dneska samozřejmostí začínat každý den na mši svaté. Proto je pro mne důležité účastnit se i adorací a setkávat se lidmi ve společenství. Proto se snažím vzdělávat ještě více v oblasti víry. S celou rodinou aktivně pomáháme ve farnosti ve všem, co je potřeba. Je mi ctí, že mohu být tím nejnepatrnějším v Kristově církvi.
Josef
