V den 80. výročí ukončení druhé světové války, 8. května 2025, se na Svatém Kopečku uskutečnila poutní slavnost, při které slovenský biskup a vojenský ordinář Mons. František Rábek požehnal památník hrdinům obou světových válek.
Památník hrdinům obou světových válek byl donedávna umístěn při zdi v závěru jižního ambitu svatokopeckého poutního areálu. O jeho pořízení se zasloužila Matice svatokopecká po druhé světové válce. Důvodem k jeho dočasnému snesení byla poslední fáze oprav interiéru baziliky, dva roky trvající práce byly ukončeny roku 2020. Součástí projektu bylo vytvoření nové muzejní expozice a oprava menší části ambitů, zejména vybudování nového centra pro konání společenských a farních akcí nazvané Bernardinum po zemřelém P. Bernardu Petru Slabochovi, OPraem.
Památník měl být slavnostně požehnán 26. června 1949, a přestože byly přípravy v plném proudu a pozvánky i plakáty vytištěny, slavnost byla z rozhodnutí ONV v Olomouci zakázána: úřady se obávaly protestů proti tehdejšímu režimu. Slavnost se tedy nekonala. Nicméně památník měl být téhož roku požehnán alespoň v tichosti, tj. bez účasti veřejnosti, a to nejlépe do svátku Všech svatých. Zda se tak skutečně stalo, o tom již přímý záznam v jednatelské knize matice nemáme.
Spolek Matice svatokopecká se v závěru roku 2024 rozhodl ve spolupráci se svatokopeckou farností uhradit z příspěvků na svou činnost (zejména díky štědrosti návštěvníků loňské výstavy betlémů, která byla připravena a realizována péčí členů Matice a svatokopeckých farníků) očištění památníku a jeho umístění na nové a důstojné místo, které se podařilo najít na počátku roku 2025. Poděkování patří všem drobným donátorům i těm, kteří se jakýmkoliv způsobem zasloužili o opravu a nové osazení tohoto cenného uměleckého díla olomouckého sochaře Julia Pelikána.
O autorovi památníku
Akademický sochař Julius Pelikán se narodil 23. února 1887 v Novém Veselí, kde je také uložen k věčnému odpočinku, třebaže zemřel v Olomouci (17. února 1969). Od dětství si z hlíny hnětl figurky. Proto ho matka-vdova poslala na kamenickou školu do Hořic. Ve studiu pak pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Josefa Václava Myslbeka (1848–1922) a jeho asistenta a svého krajana Jana Štursy (1880–1925). To ovšem až po návratu z Německa a Slezska, kde pracoval v kamenictví. Do Olomouce přišel v roce 1913 a tam také zůstal do konce svého života.
Svou tvorbou oslavoval národ i Boha, pracoval pro obce i církev. Z děl s církevní tematikou vytvořil např. sochařskou výzdobu chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně. Jeho postavy Krista včetně toho, vytvořeného pro Arcibiskupský kněžský seminář v Olomouci v roce 1935, jsou mimořádně silné, stejně jako jeho Piety. Umělecká díla J. Pelikána zdobí naše hřbitovy, obce, umělecké síně i oltáře našich chrámů.
Fotogalerie (Tobiáš Kučera)
