Prožíval jsem krizi, v nejistotě jsem ale volal k Bohu a prosil o sílu, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Karel.
Měl jsem problémy. Prožíval jsem krizi. Cítil jsem, že ztrácím pevnou půdu pod nohama, a nevěděl jsem, jak dál. Láska, která měla být krásná, se proměnila v bolest – ublížil jsem dívce, na které mi záleželo, a bál jsem se, že zraním i tu, která měla ráda mě. Žil jsem ve strachu, v nejistotě, v obavách z rozhodování.
Nevěděl jsem, jakou cestou se vydat ve škole, jaké povolání si zvolit, jak si správně srovnat hodnoty. Všechno mi připadalo nejisté, rozmazané, neuchopitelné. A v téhle nejistotě jsem volal k Bohu. Prosil jsem, aby mi dal sílu, aby zrušil slovo „nevím“ v mém životě, aby mi ukázal směr.
Začal jsem se modlit k Duchu Svatému. Ne prosit o zázraky, ne očekávat, že všechno za mě vyřeší, ale aby mi dal sílu – změnit se, rozhodovat se správně, důvěřovat, že mě Bůh vede. Toužil jsem po plameni víry, který nebude doutnat jen napůl, ale bude hořet jasně a zapalovat nejen mé srdce, ale i srdce lidí kolem mě.
Postupně jsem začal objevovat, že Bůh už mi mnoho darů dal – jen jsem je neviděl. V tichu modlitby, v rozhovorech s přáteli, ve chvílích, kdy jsem se snažil být upřímný k sobě i k Bohu, se mi věci začaly vyjasňovat. Učil jsem se rozhodovat s důvěrou, že i když něco nevidím teď, Bůh má pro mě plán. A to mi přineslo pokoj.
Možná stále neznám všechny odpovědi, ale vím jedno: Bůh je úžasný. Je věrný, trpělivý a nikdy mě neopustí. A já ho mám moc rád.
Karel
