Po těžké a vleklé nemoci zemřel v neděli 18. května 2025 v ranních hodinách profesor Ctirad Václav Pospíšil, který řadu let vyučoval dogmatickou teologii také na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Rozloučení se zesnulým se uskuteční při mši svaté v pátek 30. května od 12.00 v kostele Panny Marie Sněžné v Praze, bohoslužbu bude možné sledovat online na farním youtubovém kanálu.
Ctirad Pospíšil se narodil 4. března 1958 v Trnavě. V roce 1977 vstoupil do tajné františkánské komunity, působící v době komunistické totality mimo oficiální struktury církve. V roce 1987 byl tajně vysvěcen na kněze. Jeho vzpomínky na dobu totality zachytila také nezisková organizace Post Bellum na webu www.pametnaroda.cz. Po roce 1989 začal působit veřejně, nejprve jako duchovní, později také jako pedagog. V roce 2013 byl inkardinován do pražské arcidiecéze.
Teologické vzdělání završil doktorátem na Papežské univerzitě Antonianum v Římě. Od 90. let přednášel systematickou teologii na téměř všech teologických fakultách v ČR – Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy i na Husitské teologické fakultě téže univerzity. V roce 2002 byl jmenován profesorem.
Jeho odborná práce se soustředila na otázky trojiční teologie, christologie, soteriologie, mariologie a teologie stvoření. Zároveň se dlouhodobě věnoval metodologii systematické teologie. Byl členem Mezinárodní papežské mariánské akademie. Jeho poslední publikací se stala kniha věnovaná letošnímu 1700. výročí nikajského koncilu.
Vášnivá a upřímná povaha
„Ctirad Václav Pospíšil byl špičkovým teologem, s ohromným publikačním potenciálem a s velice originálními vhledy zejména v oblasti trojiční teologie a christologie. Byl i nadprůměrně plodným editorem, překladatelem, popularizátorem teologie, ale i člověkem, který se nebál veřejně v tisku komentovat aktuální politickou situaci,“ uvedl děkan Husitské teologické fakulty UK Jiří Vogel a dodal: „Dokázal spojovat teology a badatele dalších disciplín do týmů. Připomínáme si jej jako srdečného člověka. Jeho vášnivá a upřímná povaha nám bude velice chybět. Domnívám se, že s jeho odchodem končí jedna z etap české teologie.“
Vzpomínku na svého kolegu z olomoucké teologické fakulty přidává také trvalý jáhen Pavel Černuška. „Teprve před pár lety jsem Ctiradovi řekl, jak to vidím s teology – a musel jsem si dodat trochu odvahy… Že jsou podle mě tři druhy: První jsou sběrači. Přečtou padesát knih a napíšou jednapadesátou o tom, co je v těch padesáti. Jejich práce je užitečná v tom, že ostatní nemusí číst těch padesát knih. Druzí jsou překladači. Znají nějaký jazyk nebo jazyky, obvykle staré a podivné, a umí sdělit, co je v nich napsáno. Jejich práce je užitečná v tom, že ostatní se nemusí všechny ty jazyky učit. A pak jsou ti třetí… Neumím je pojmenovat, je jich velice málo a ze všeho nejvíc mi připomínají architekty, protože v jejich práci se potkává řemeslo s uměním a každý dílek má své promyšlené místo zajišťující stabilitu i krásu stavby, která je něčím novým, a přesto povědomým. A stejně jako se Sagrada Família dotkne srdce znalce i prostého návštěvníka, tak mi nedávno řekla paní s ‚jen‘ základním vzděláním: ‚Až budeš s otcem Ctiradem, řekni mu, prosím, že se v té jeho christologii musím někdy dvakrát, třikrát vrátit, abych to pochopila, ale moc mně to čtení dává.‘ Práce mistra. Díky za to, že nám byla dána. (Jen jsem mu už nestihl říct, že zrovna tu christologii už zase skoro nejde sehnat…).“
S využitím textů na www.christnet.eu a htf.cuni.cz,
foto: Post Bellum
