K Pánu mě odmala vedla a stále vede babička a dodnes jsem ve stálém kontaktu s Bohem, i když je to jako na houpačce, popisuje pro rubriku Zkušenosti s Bohem Prokop.
Když jsem byl malý, chodil jsem do kostela moc rád. Vedla mě k tomu má babička, která bydlela vedle nás, a já s ní trávil asi nejvíc času. To ona mě vždycky vedla, a vlastně stále vede, k Pánu. Také se za mě neustále modlí. Hrozně rád jsem už od svých čtyř let ministroval. V mých osmi letech se ale rodiče rozvedli a vztah a pouto s Bohem se začaly uvolňovat. Tatínek navíc asi do půl roku dostal mozkovou mrtvici a zůstal upoutaný na lůžku.
V té době jsem prožil obrovský důkaz Božího působení. Připadalo mi divné, že já můžu Pána přijmout v Eucharistii, ale tatínek ne, proto jsem se na to zeptal kněze a on usoudil, že tatínkovi svaté přijímání podá. Když jsme za ním přišli, okamžitě se začal usmívat a úplně ožil. Poté jsme se společně modlili, a vtom se to stalo: tatínek od té doby, co se mu to stalo, nemluvil, ale s námi se modlil svým plným hlasem. To bylo naposledy, co jsem ho slyšel. Pán si však tatínka za měsíc povolal. Bylo to pro mě nejtěžší období, ale zpětně vidím, že mě utvrdilo ve víře a posunulo více k zodpovědnosti a k Bohu.
Přesto jsem později vztah s Bohem a kontakt s ním začal ztrácet: přestal jsem chodit pravidelně do kostela, pravidelně se modlit. Zase mě ale podržela babička, ke které jsem jezdil od té doby, co jsem nastoupil na církevní školu, a díky tomu jsem se také dostal do jiné party lidí, která mě také ve vztahu udržuje.
Jsem ve stálém kontaktu s Bohem, bohužel je to ale na houpačce: můj vztah je krásný, živý, požehnaný a pak se to změní v naprosto devastující a rozbořený, který visí na posledních nitkách, a musím na něm ještě hodně pracovat. Naučil jsem se modlit růženec a korunku k Božímu milosrdenství a poměrně jsem si je oblíbil, taky jsem začal více používat střelné modlitby během dne. Více jsem také začal studovat písmo a Bibli. Každý den se snažím zahájit z očí do očí s Pánem ve školní kapli, a odtud si pak odnáším požehnání do celého dne.
V rámci duchovního života dospělého křesťana bych chtěl více pracovat na modlitbě a na budování vztahu s Bohem. Chtěl bych také prožívat nejen dění každého dne, ale i celkově celý liturgický rok, soustředit se na specifika jednotlivých období a prožívat je čím dál víc. Zároveň chci rozvíjet farní společenství. A nejvíc bych chtěl, aby ze mě Duch Svatý opravdu zářil a svým životem abych opravdu šířil radostnou zvěst evangelia. Chtěl bych, aby každý, s kým se potkám, si o mně řekl: to je následovník Krista. Chtěl bych zkrátka evangelium šířit prostřednictvím daru služby.
Prokop
