Získané údaje svědčí o poklesu, zároveň jsou ale podnětem k zamyšlení a výchozím bodem k proměně arcidiecéze i lidských srdcí, říká arcibiskup Josef Nuzík v reakci na výsledky sčítání věřících z loňského podzimu.
Sčítání věřících je cenný nástroj, který nám pomáhá zachytit vývoj církve na území naší arcidiecéze a na základě toho pochopit, kam a jak soustředit pozornost. Výsledky sice potvrzují dlouhodobý trend v poklesu pravidelné účasti, zároveň ale nabízejí příležitost k zamyšlení a především k novému oživení našeho úsilí: jak církve a jejího pastoračního působení, tak úsilí každého z nás žít věrně svou víru. Samotná čísla totiž nikdy neřeknou všechno a život církve je mnohem bohatší.
Velká účast starších generací a také dětí především ukazuje, že víra a společenství církve jsou pro mnoho lidí důležitou oporou v různých fázích života. Nižší zapojení mladých dospělých a střední generace naproti tomu snad dokládá přirozenou fázi hledání a tříbení životních hodnot i budování místa v profesním životě. Nadále se proto v pastoraci chceme zaměřovat na děti a mládež a na seniory, zároveň ale musíme zůstat otevření všem, kdo se do života farnosti zapojují nepravidelně a jednou třeba zatouží po hlubším zakotvení v církevním společenství.
Výsledky sčítání také potvrzují potřebu větší solidarity v rámci financování farností. Velká část účastníků bohoslužeb není ekonomicky aktivní a pro ty ostatní, kdo takovou možnost mají, je to příležitost podílet se na společné odpovědnosti za život církve – třeba podle motta fondu Donátor, který chce jako jeden ze zdrojů pro financování mezd kněží vytvořit velkou rodinu malých dárců. Pokud se najde dostatek lidí, kteří budou pravidelně přispívat i menší částkou – třeba v ceně jedné kávy měsíčně – pomůže to financovat duchovní péči pro všechny.
Získané údaje se stanou jedním z podkladů při plánovaných změnách farní sítě a způsobu pastorace. Tyto změny nejsou snadné, jsou ale nevyhnutelné. Počet kněží bude klesat a církev tak musí hledat nové formy duchovní služby a života. Každá krize je ale zároveň šance k proměně a růstu. Při pohledu do budoucnosti nechceme rezignovat, ale odvážně vykročit vstříc novým možnostem jako poutníci naděje. Pokud bude každý z nás naslouchat evangeliu a žít podle něj, a pokud všichni budeme hledat způsoby, jak hlásat Kristovu radostnou zvěst druhým a věnovat svou péči potřebným, o budoucnost církve se ani s klesajícími počty nemusíme bát.
+ Josef Nuzík
