V období normalizace se moji rodiče přizpůsobili a nedělní chvíle strávené s Bohem nahradily jiné činnosti, Bůh mi ale přesto dával sílu ve všech těžkostech a moje soužití s ním je stále pevnější, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Jana.
Pocházím z křesťanské rodiny, která je z tátovy strany „katolická“ a z máminy „evangelická“, pokřtěná jsem byla evangelickým farářem. V období normalizace, kdy bylo duchovním znemožňováno kázat evangelium, přizpůsobili se tomu i moji rodiče a nedělní chvíle strávené společně s Bohem nahradily jiné činnosti. Já jsem vystudovala po základní škole gymnázium a posléze vysoké učení technické, vdala se a s manželem jsme vychovali tři děti. Pracovala jsem ve stavebnictví a později také v politice, dlouhou dobu jsem byla starostkou naší obce a poté působila i na dalších pozicích v komunální politice.
Během tohoto působení začalo i mé hledání toho, který nás přesahuje, poněvadž zkoušky, které přicházely do mé rodiny, byly velmi těžké: můj nejmladší bratr si vzal život, poté jsme společně s mým synem a jeho ženou prožívali ztrátu jejich syna a docela nedávno si náš Pán povolal k sobě mou dcerku krátce poté, co se jí narodila dceruška. Bůh mi ale postupně dával sílu, abych po pádech opět vstávala a náš vztah se upevňoval.
Moje soužití s Bohem je stále pevnější. Má duchovní cesta začala jeho výrazným dotekem před více než dvaceti lety, kdy jsem společně s dalšími asi padesáti starosty obcí z naší země byla účastna na konferenci Rakousku, kde jsem měla možnost setkat se s Chiarou Lubichovou, zakladatelkou Hnutí fokoláre. Její přednáška o vzájemné lásce a bratrství se zapisovala zlatým písmem do mého srdce a od té doby čerpám z této nevyčerpatelné studny živou vodu. Dnes již v církvi katolické, která ve svátostech dává kvalitní pokrm hladovým i žíznivým jako jediná a již pátým rokem nepřestávám žasnout nad bohatstvím, které vlastní díky těm, kteří zanechali svědectvím svého života příklady hodné následování. Ve svátosti smíření, eucharistii a adoracích zažívám občerstvení, bez nějž si již svůj život nedovedu představit. Nemám větší přání než to, aby i můj manžel a děti byli obdarováni vírou tak jako já a rozhodli se nést svá břemena společně s tím, jehož jho netlačí a břemeno netíží.
Jana
