Chtěl jsem budovat kvalitní vztah se ženou, „která za to stojí“, a díky ní jsem se pak propracoval i k víře, dělí se pro rubriku Zkušenosti s Bohem o svůj příběh Pavel.
Vyrůstal jsem v rodině, která víru nepraktikovala a neprožívala. Nicméně jsem se od rodičů o křesťanství dozvěděl základní informace a poznal některé křesťanské hodnoty, které byly totožné se základy slušného chování v době mého dospívání ve společnosti. Na přání babiček mě rodiče jako malé dítě nechali pokřtít.
K víře jsem se ale propracoval až se svojí ženou. Když jsem se po absolvování vysoké školy vrátil nohama na zem a začal přemýšlet o soukromém životě, chtěl jsem najednou budovat kvalitní vztah se ženou, „která za to stojí“. Vnímal jsem nestálost mladých lidí a bál se jít do vážného vztahu. Když jsem navázal kontakt s dívkou, která je dnes mou ženou, a uvědomil jsem si, že věřící děvče má hodnotu manželství postavenou velmi vysoko, oslovilo mě to.
Samozřejmě jsme začali narážet na rozdíly v našich hodnotách. Dvakrát jsme se v průběhu chození rozešli, ale napotřetí jsme si řekli ano. Postupně jsem se svojí ženou začal chodit do kostela a objevoval krásu a sílu křesťanské víry. Začali jsme si společně vymodlovat milosti, obzvlášť milost uzdravení. Začal jsem zpytovat svědomí a přistoupil k prvnímu svatému přijímání. V rámci svátosti smíření a modlitby jsem začal poznávat nitro svojí osobnosti.
Ve svátosti manželství žiji již sedm let a s manželkou máme tři děti. Snažím se stále víc přebírat do vlastních (a zároveň i Božích) rukou zodpovědnost za svoji víru a chci přijmout dary Ducha Svatého, kterých si vážím. Věřím, že mi budou prospěšnou oporou v časech dobrých i zlých.
Pavel
