Vždycky mě to víc táhlo k věřícím lidem a uvědomila jsem si, že mě Bůh stále více přitahuje k sobě – třeba i při seznámení s mým manželem, se kterým dnes mám tři syny, vypráví pro rubriku Zkušenosti s Bohem Soňa.
Nepocházím z rodiny, která by byla nějak zvlášť věřící. Tatínek myslím věřil, ale nikdy o tom nemluvil, maminka věří, ale po svém – prý nepotřebuje kostel, stačí jí pomodlit se třeba u stromu. Do náboženství jsem se přihlásila sama asi ve 2. třídě a rodiče z toho byli trochu v šoku. Nebránili mi však. Učily nás řeholní sestry a pro mě se staly opravdovým vzorem. Společně se sestrami jsem také chodila vždy v neděli pěšky do kostela na mši svatou.
Později, na druhém stupni základní školy, jsem už do náboženství chodit nemohla a církev se mi trochu vzdálila, i když víra mě stále provázela. Každý večer jsme se třeba modlila za své rodiče. I na střední škole jsem se postupně více sbližovala s děvčaty, která byla věřící a se kterými jsme měly více společných zájmů. Nebavily mě diskotéky a líčení jako ostatní. Prostě jsem si tak nějak uvědomila, že mě Bůh stále více přitahuje k sobě. Na vysoké škole jsme s těmito věřícími děvčaty zůstaly stále v kontaktu a dá se říct, že jsme v kontaktu dodnes. Právě jedna z nich se stala mou nejlepší kamarádkou a společně jsme si i založily profily na seznamce. Tam jsme se také obě seznámily se svými budoucími muži.
Mé seznámení s manželem bylo určitě také řízené Bohem. Ani jeden jsme neuváděli, že jsme věřící, ale na první schůzce se mě na to Roman zeptal. Když jsem mu řekla, že jsem věřící, evidentně ho to potěšilo. Řekl mi, že on také, ale nevěděl, jak mi to má říct. Začali jsme spolu chodit, poznala jsme jeho rodinu a on tu mou. Dokonce jsem měla to štěstí a viděla jsem ho ministrovat. Neuběhl ani rok a můj tatínek náhle zemřel na srdeční příhodu. S maminkou jsme z toho byly úplně zdrcené. Věděly jsme sice, že byl nemocný, ale myslím, že na to se nedá nikdy připravit. Roman nám se vším moc pomohl, my jsme absolutně nebyly schopny nic zařizovat. Také se k nám přistěhoval, aby nám pomáhal. Poté jsme otěhotněla a rychle jsme plánovali svatbu.
Během těhotenství jsem se ještě více sblížila s Bohem, protože mé těhotenství bylo rizikové a málem jsem o dítě přišla, promodlila jsem hodně času. Prosila jsem Boha, aby mi pomohl dítě donosit, prosila jsem o přímluvu i Pannu Marii a také svého zesnulého tatínka. Mé prosby byly vyslyšeny a narodil se nám zdravý chlapeček. Další přišel na svět o dva roky později a poslední pak za dalších pět let. Za každého z nich se vždy modlím a děkuji za ně Pánu. S manželem je vychováváme a snažíme se je vést správným směrem.
Soňa
