Bůh šel několikrát okolo a já měl šanci si té příležitosti všimnout, a dnes chci setkání s ním zúročit v pomoci druhým lidem, vypráví pro rubriku Zkušenosti s Bohem Pavel.
Jsem, nebo snad byl jsem takovým nepravděpodobným katolíkem. Z rodiny, která byla tradičně katolická – z rodiny typických „chodičů“: do kostela se chodilo, ke svátostem se chodilo, co bylo třeba se plnilo. Nikam hlouběji jsme se příliš nedostali, a jemné snahy mé křestní kmotřenky jsem pochopil spíš až s odstupem. Upřímnou snahu o prohloubení mého vztahu s Bohem jí nelze upřít, ale obavám se, že vše bylo spíš zahaleno do bázně tlumené plněním pravidel. Bude-li splněna litera katechismu, jistě to dobře dopadne.
Ani následné roky strávené v církevním školství mě paradoxně neovlivnily tím typickým způsobem. Jistě bych se totiž s milostí Ducha ve svátosti setkal už tehdy. Cesta vedla jinudy. Zamiloval jsem se do přírodních věd a hledal Boha v chrámu přírody, ale vždy s jakýmsi odstupem od hlubiny na kterou lze v rostoucí víře zajet. Dnes bych řekl: Bůh šel několikrát „okolo“ a já měl šanci si té příležitosti všimnout. Všimnout si toho volání. Několikrát jsem ho přehlédnul. Nebo nepochopil.
Čas plynul, potkal jsem svoji nynější (úžasnou) ženu a i díky ní se zase o něco přiblížil hlubině. Ale ne dost, zase jen trochu. Snad abych úplně neriskoval to skutečné poznání lásky Boha k člověku. A pak, po letech příležitostí a více či méně vážného či aktivního života v „dětské“ víře, přišel okamžik nejsilnější. Bůh šel opět okolo. Vybral si k tomu naše čtvrté dítě – holčičku, která na tento svět přišla, ale musela ho opět opustit po dvou měsících krátkého života. To je moje a naše, rodinná a partnerská nejsilnější lekce Boží lásky a prozřetelnosti. Nekonečnosti a dokonalosti. V těch dvou měsících loňského roku se pro mě zhmotnilo vše, co bylo řečeno mým uším z kazatelen, co jsem kdy přečetl, viděl, cítil. Až tento příběh byl dost silný na to, aby zlomil moji laxnost. Otevřel mi oči a dal pochopit mimo mnohé jiné hlubokou podstatu manželství, křtu, svátosti smíření, daru života pro naše tři zdravé děti. Díky němu cítím závazek vděčnosti a volání ke svobodě v hlubší víře.
Osobní poznání skrz loňskou zkušenost se mi zdá být tak hluboké, že by se dalo pokračovat donekonečna. Snažím se udržet ten plamen hořící, i když místy slábne. Bůh šel okolo. A nešel okolo sám. Doprovázel nás na cestě k současnému bydlení, ve farnosti s malou, ale rostoucí komunitou, ve které se snažím zapojit a snad trochu vytvořit most mezi generací starších, kteří zde vybudovali kapli a mají své „zásluhy“, a generací mladších, která dosud spíš chyběla.
Cítím volání k vydávání svědectví o našem prožitku Božího dotyku. Snad správně identifikují okamžiky, kdy mohu hledající nasměrovat k Bohu, kdy mohu pomoci třeba v těžkým chvílích smrti blízkého člověka. Ano, v posledním půl roce se v mém okolí odehrálo několik situací, kdy pozůstalí hledali světlo v temnotě, a najednou byla možnost vstoupit do příběhu, pomoci. S radostí si říkám: Ano, toto by mohlo být ono. Bůh si mě a moji rodinu navedl tam, kde potřebuje. Stačí naslouchat, pracovat a jít s ním. Prosím za dary Ducha na této cestě a o dar vytrvalosti.
Pavel
