Můj vlažný přístup k víře se změnil s narozením dcer, popisuje pro rubriku Zkušenosti s Bohem Jitka.
K víře v Boha, jeho Syna Ježíše Krista a Ducha Svatého mě přivedla má maminka už jako malé dítě. Dalo by se říct, že jsem byla vychovaná ve víře, jen jsem si to jako dítě moc neuvědomovala, bohoslužby ani výuka náboženství mě moc nebavily, a tak když to maminka „vzdala“ a mě i bratra přestala nutit k pravidelným návštěvám kostela, byla jsem spíš ráda.
Vše se ale změnilo narozením mých dvou dcer. Pochopila jsem, že tento dar stát se matkou je dar od Boha. Zvlášť během přípravy mé prvorozené dcery k prvnímu svatému přijímání jsem si uvědomila, co pro mě víra znamená. Při pravidelných setkáních rodičů dětí, které půjdou k prvnímu svatému přijímání, mě nadchla paní katechetka – svým přístupem a poznáním toho, jak Bůh vše podstatné v jejím životě řídí a směřuje tak, jak to má být. Moc bych si přála své těžkosti a radosti také takto vzít a odevzdat Bohu se vší důvěrou, ať s nimi naloží podle svého uvážení tak, jak je to pro mě dobré.
Chci se více zapojit do života naší farnosti, ať už úklidem v kostele, občasnými zkouškami scholy, přípravou poděkování za úrodu, Tříkrálovou sbírkou, křížovými cestami a podobně.
Život s Bohem je pro mě pomalá a postupná změna v přístupu k ostatním lidem: učit se na nich a na jejich konání, vidět to dobré a snažit neodsuzovat jejich skutky. Je to má cesta na celý život.
Jitka
