V dětství jsem v oblasti víry prožila období ticha, na střední škole ale přišel impuls od Boha ke studiu medicíny a to mi vrátilo radost a naději i chuť posunout se ve vztahu s Bohem, popisuje pro rubriku Zkušenosti s Bohem Hana.
Jako malá jsem byla pokřtěná a asi do mých šesti let mě ke křesťanské víře vedla hlavně babička, poté ale onemocněla a byla upoutaná na lůžko. A tak jsme přestali chodit do kostela a v mém životě nastalo, co se týká víry, období ticha. Moji rodiče mě k víře nikdy moc nevedli: za prvé se brzy po mém narození rozvedli, za druhé můj táta ani věřící není a mamka taky není moc praktikující křesťanka.
Další velký milník na mé cestě víry přišel v pubertě. Skrze různé propady, selhání a období hledání se jsem znovu objevila Boha. Zmínila bych jeden obzvláště důležitý moment, který mě utvrdil v tom, že Bůh je. Stalo se to v období střední školy, kdy jsem byla zmatená, nevěděla jsem, kde je mé místo na tomto světě, kam se mám dál vydat po střední, co je mým posláním… V ten moment přišel impuls od Boha: Co takhle medicína? A najednou mi to všechno začalo do sebe zapadat – že tam by mohlo být mé místo, něco, co by mě mohlo bavit, a zároveň bych touto cestou mohla pomáhat ostatním.
V posledním roce střední školy umřela moje babička, to bylo hodně těžké. Dlouho jsme se o ni doma s mamkou starali a poslední dny, kdy už vše bylo jasné, byly jedny z nejtěžších v mém životě. Po úmrtí babičky pak přišel další propad. Mamka z toho byla psychicky na dně, ale odmítala jakoukoliv pomoc, dokonce začala mluvit o své smrti, a tak jsem dlouho žila ve strachu, že po ztrátě babičky přijdu i o další důležitou ženu svého života. Toto období jsem trávila v silných modlitbách, prosila jsem o pomoc a o nějaký moment, který mi pomůže se zase nadechnout.
A ten moment přišel: úspěšná maturita a taky přijetí na vysněnou medicínu. Měla jsem z toho velkou radost, zase jsem cítila naději a těšila se na vysokou školu. Také jsem pocítila chuť se posunout někam dál ve víře, a když jsem se na jedné studentské mši dozvěděla o možnosti navštěvovat základní kurz křesťanství, chopila jsem se příležitosti a šla do toho. Teď mám za sebou dva roky přípravy, které mi hodně daly a taky mi pořádně otevřely obzory, kde všude ve víře bych se měla dovzdělat. A hlavně jsem zjistila, že přijetí svátostí není cíl, ale začátek nové cesty. Proto se těším, co všechno tahle cesta přinese, a především, že tímto posílím víc svůj vztah s Bohem.
Hana
