Na cestu víry jsem se dostala díky manželovi: přirozeně jsem chtěla porozumět, čemu věří a čemu je oddán, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Adéla.
Loni jsem vstoupila se svým milým po pětiletém vztahu do svátosti manželství. A právě díky svému manželovi jsem se dostala na cestu víry. Nepocházím z věřící rodiny. Oba rodiče sice pokřtění jsou, ale v dospělosti se víry vzdali. S bratrem nás tak v duchu víry nevychovávali, i když nás oba pokřtít nechali. Z rodiny mé k víře vedla pouze má prababička, která mne brávala s sebou do kostela na mši svatou, ale nikdy mi nevysvětlila, co to všechno znamená. Ani hodiny náboženství jsem nikdy nenavštěvovala. A tak jsem nikdy nechápala, co znamená věřit v Boha, co všechny ty úkony, které se v kostele dělají, znamenají a jaký mají smysl. V tomto dětském věku jsem tomu ještě nerozuměla.
Můj manžel pochází z tradiční věřící rodiny, která se na životě farnosti aktivně podílí. Seznámili jsme v místním folklorním souboru, který dodnes oba navštěvujeme. Po čase jsme se do sebe zamilovali a začali spolu chodit. A tak jsem přirozeně chtěla porozumět tomu, čemu věří, čemu je oddán on i jeho rodina. Začala jsem pravidelně chodit na mši svatou a postupně začala přicházet na smysl víry v Boha. Poprvé jsem tak šla po soukromé přípravě ke svatému přijímání až o Vánocích před několika lety. Od té doby se pravidelně účastním mší svatých a podílím se na životě farnosti.
Chci se dál rozvíjet a dosáhnout úplné křesťanské dospělosti. Chci hlouběji porozumět výkladu víry v Boha a následnému využití pro budoucí život: v dětství se mi této možnosti nedostalo a nechtěla bych, aby se tak stalo i u mých budoucích dětí. Nechci, aby netušily, co znamená věřit v Boha, aby neznaly základní biblické příběhy, aby tomu, v co věří jejich rodiče nebo prarodiče, nerozuměly, jak jsem tomu nerozuměla já. S manželem bychom chtěli naše děti vychovávat ve víře a samozřejmě bychom jim chtěli jít společným příkladem. A proto je důležité, abych nejdřív všemu sama porozuměla. Chtěla bych jím dát určitý základ do života, u kterého doufám, že jim zůstane po celý život.
Víra je pro mě záchytným bodem. Je pro mě velkou úlevou, když vím, že existuje někdo, komu se můžu svěřit se svými problémy, nedostatky, starostmi, ale i radostmi. Je pro mě každodenním životem. Něco, čeho se můžu chytit, a to nejen když je mi nejhůř. Když mají lidé starostí nad hlavu, přijdou o někoho blízkého, jsou vážně nemocní nebo mají problémy, v takových situacích zoufale potřebují něčí pomoc a podporu. Potřebují někoho nebo něco, co jim dá sílu jít dál, i když se to ze začátku zdá takřka nemožné. Proto je pro mě tímto záchytným bodem víra. Pokud mě taková těžká životní situace potká, věřím, že všechno v mém životě má smysl, který třeba v danou chvíli nemusím chápat. Vím, že mne Bůh nikdy neopustí, nezklame, pomáhá mi a má mne rád.
Adéla
(ilustrační foto: David Pohanka)
