Potkalo mě hodně hezkého, ale také jsem zažila trápení, bolest, strach a beznaděj, popisuje pro rubriku Zkušenosti s Bohem Jana.
Od svých devíti let se potýkám s nemocí diabetes mellitus a jsem plně odkázána na inzulin. Nemoc s sebou nese spoustu komplikací, které nejsou viditelné, ale bohužel celkem vážné. Jsem téměř slepá na levé oko a často jsem si říkala, proč zrovna já? Potkala jsem spoustu lidí, kteří na tom byli mnohem hůř, a přesto byli šťastní. V životě i v manželství mě potkalo hodně hezkého, ale také jsem zažila trápení, bolest, ztrátu blízkého člověka, strach a beznaděj. Nikdy jsem se ale nepřestávala modlit a věřit v Boha.
Modlím se, když je mi dobře, modlím se, když je mi hůř, modlím se, když mi opravdu špatně. Často si kladu otázku: Proč mi, Bože, nepomáháš teď, když tě potřebuji? Ale pochopila jsem, že nemůžu mít všechno hned.
A s vírou je to stejné. Až teď cítím, jak mi víra pomáhá v každodenním životě, jak Bůh pomáhá mým dětem. A když ho nechám, aby za mě rozhodoval, tak rozhodne, a musím říct, že většinou cítím, že rozhodl právě on. Vnímám to trochu jako zázrak: když se necítím dobře, když přichází něco zlého – hádky, nepříjemní lidé kolem – a já se v duchu modlím, najednou cítím úlevu a přichází klid. Vnímám to jako Boží působení a přála bych si, aby to tak cítili i lidé kolem mě.
Jana
