V dětství jsem kvůli spolužákům přestala chodit do náboženství i do kostela, v dospělosti jsem ale na vlastní kůži pocítila dotek anděla strážného a pochopila, že mě Bůh miluje, popisuje pro rubriku Zkušenosti s Bohem Zuzana.
K víře mě přiblížila babička – ve třetí třídě jsem začala chodit do náboženství a s babičkou každou neděli do kostela. Pamatuji si, jak jsem byla tím vším v kostele fascinovaná a kázání pana faráře jsem poslouchala s otevřenou pusou.
Asi o rok později se mi stala zásadní příhoda: spolužáci mi sebrali sešit do náboženství, nahlas z něho četli a smáli se. To mě natolik ovlivnilo, že jsem do náboženství a kostela přestala chodit. Boha jsem ale v sobě neopustila, tajně jsem se modlila a zůstalo ve mně to krásné tajemno, které jsem prožívala v kostele.
Pak přišla puberta a kluci a já jsem na víru zapomněla. V podvědomí a v srdci ale stále byla láska k Bohu, i když uzamčená na několik západů.
Asi před deseti lety se mi stala další neuvěřitelná příhoda, kdy jsem na vlastní kůži pocítila dotek anděla strážného, a to fyzicky: zadržel mě a zachránil mi život. Od té události jsem si jistá, že mě Bůh miluje. Ale teprve loni se zámek začal odemykat. Má práce se seniory a tělesně postiženými ve mně víru naplno oživila a já jsem chtěla víc. Zašla jsem na faru a s knězem jsem se začala připravovat na první svaté přijímání.
Čtu ráda Bibli, mám ale spoustu nejasností hlavně ve Starém zákoně a ráda bych všemu porozuměla. Proto se chci dál vzdělávat a také se chci zapojovat do všeho, co se v naší farnosti koná, chci pomáhat sestrám a bratřím ve všem, co bude třeba. Nejsem dokonalá a vím, že hřeším, ale své hříchy si uvědomuji a snažím se jich vyvarovat. Pracuji na sobě a mám dobrý pocit, když se mi daří některý z hříchů eliminovat.
Zuzana
