Slova jako Bůh a Ježíš byla u nás tabu, když jsem se ale poprvé ocitl na mši svaté, jako bych všechny modlitby znal, vypráví se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Petr.
Vyrůstal jsem v typické rodině za totality. Slova jako Bůh a Ježíš byla u nás tabu, i na Štědrý den – k nám chodil děda Mráz, a ne Ježíšek. Kostel jsem do svých 29 let navštívil tak dvakrát, a to ještě jako součást výletu na poutní místo.
Na bohoslužbu v kostele mě poprvé přivedla moje bývalá manželka. Byl jsem velmi překvapen a ohromen – průběh mše i modlitby jsem znal, nevím odkud, prostě jako bych byl na další nedělní mši svaté. Brzy jsem se nechal pokřtít a od té doby se snažím chodit pravidelně, poslouchám kázání, evangelia, a mám pocit klidu a míru v duši.
Hodně mi pomohlo společenství ve stávající farnosti. I když je mi skoro padesát, pořád se bojím projevit, zeptat se, i když mám otázek kolem víry hodně. V současném životě s církví ale objevuji stále něco nového. Chtěl bych dálkově vystudovat teologii a stát se trvalým jáhnem. Máme ale se ženou dvě holčičky a zatím se chci věnovat jim, než vyrostou, ať mají vzpomínky na dětství, které osud nedopřál mě.
Petr
