Duchovní svět mi nejprve otevřela léčitelka a přes apoštolskou církev jsem pak došla mezi katolíky, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Daniela.
Nebyla jsem pokřtěná a až do svých 40 let jsem žila bez Boha. Vdala jsem se v 21 letech za nevěřícího manžela, i když pokřtěného, a z manželství mám syna. V roce 2016 jsem se dostala k léčitelce, která mi velmi rychle otevřela duchovní svět, ovšem ten „zlý“. Nevěděla jsem, co s tím, a myslela jsem, že se zblázním. Jednu neděli mě „něco“ zvedlo a šla jsem se podívat do apoštolské církve. Tam mě místní křesťané přijali s takovou láskou, kterou jsem nikdy nepoznala. Za rok jsem se nechala pokřtít. Každou neděli o bohoslužbách jsem se učila žít život s Bohem, nasávala jsem Boží slovo a život se mi začal měnit k lepšímu.
Jak ke mně začalo přicházet dobro a Kristova láska, u manžela to mělo opačný efekt a manželství se i přes modlitby rozpadlo. Již za tři měsíce však ke mně přišel můj současný manžel, věřící katolík. V roce 2020 jsme se vzali před Bohem. V apoštolské církvi jsem členství ukončila. Příprava na biřmování pro mě znamenala krásné a obohacující setkání s lidmi, kteří jsou již věkem moudří a pokorní, i když chybující. Při setkáních jsem se utvrzovala, že je pro mě velmi prospěšné společenství věřících lidí a církev. Dozvěděla jsem se spoustu nových informací jak z duchovní oblasti, tak ze všedního života.
Své místo ve farnosti vidím v modlitbě živého růžence za své město a v pomoci potřebným. Druhé své místo vidím ve farnosti, kde má moje rodina chalupu. Pomáhám tam svému synovi, který zde hraje na varhany: uklízím kostel, chystám květiny… Chci nadále žít plnohodnotným křesťanským životem, duchovně se rozvíjet a kráčet na cestě růstu k Pánu Ježíši a těšit se na shledání s ním na konci své životní cesty.
Daniela
