NAVRCHOLU.cz
Skip to main content

Na lásku není nikdy pozdě, a Bůh je láska

By Publikováno 29. 5. 2024 Aktuality, Zkušenosti s Bohem

Nejdříve manžel a poté kamarádka mi pomohli najít Boha, vypráví pro rubriku Zkušenosti s Bohem Marie.

Rodiče mi neposkytli žádnou křesťanskou výchovu. Nechali mě sice pokřtít, ale to bylo vše, o víře ani o Bohu se u nás nikdy nemluvilo. Nezazlívám jim to, sami k tomu nebyly vedeni a neměli co předávat. Byla to těžká doba.

Nicméně já jsem si již od dětství uvědomovala, že v něco věřím, i když to nedokážu pojmenovat. Ráda jsem navštěvovala kostely. Měla jsem vždycky krásné, zvláštní a nepopsatelné pocity, byla jsem úplně fascinovaná a šťastná, cítila se klidná a v bezpečí. Vždy v nelehké životní situaci jsem se modlila, tak po svém, jak to dělá asi každý člověk v těžkých chvílích, upíná se k Bohu.

Tak jsem si postupně začala uvědomovat, že to kolem mě, to ve mně, to, co hledám a nevím, že to hledám, je on – Bůh. V té době jsem ale ve svém okolí neměla nikoho, s kým bych si o svých pocitech a pochybnostech mohla popovídat. Řečeno dnešním jazykem, neměla jsem to s kým sdílet. Proto jsem všechny nově nabyté pocity zatlačila kamsi do pozadí.

Jak se říká, chytrému napověz a hloupého trkni. V mém případě tím trknutím byla bohužel manželova nemoc. A jak to tak bývá, když člověku teče do bot, začala jsem se opět upínat k Bohu a modlit se. Vedli jsme s manželem nekonečné rozhovory o víře a o Bohu, a najednou jsme našli společnou řeč a oba jsme pochopili, že to tak všechno muselo být. Kdyby ta nemoc nepřišla, nikdy bychom se na společnou cestu nevydali. Manžel svůj zápas s nemocí nevyhrál, ale tyto společné rozhovory a modlitby nám oběma moc pomohly. Manžel odešel v pokoji a smířený s Bohem.

Mám v práci kamarádku, o které jsem věděla, že je věřící. Už během manželovy nemoci jsme se hodně sblížily a ona mě pomyslně vzala za ruku a přivedla na cestu, kterou se postupně vydávám. Byla mou první učitelkou a trpělivě mi odpovídala na nekonečné dotazy, poradila mi ve všem, učila mě modlit se. Nedokážu ani vypovědět, za co všechno jsem jí vděčná a denně děkuji Pánu, že mi ji poslal do cesty. Byla a je mi velikou oporou v nejtěžších chvílích a naše společné modlitby a rozhovory o Bohu mě držely nad vodou.

Je mi už téměř 60 let, ale říká se, že na lásku není nikdy pozdě, a Bůh je láska. Mně je krásně uprostřed této lásky, žít s pocitem, že mě někdo bezpodmínečně miluje takovou, jaká jsem, že mě přijímá se všemi chybami a nedostatky a já se snažím svůj vztah s Bohem neustále prohlubovat.

Marie