Už v trápeních mého dětství mi pomáhala víra a v dospělosti jsem pak cestu k Bohu našel definitivně, vypráví pro rubriku Zkušenosti s Bohem Jan.
S vírou jsem se seznámil již jako malý kluk, neboť moje maminka pocházela z katolické rodiny. Bohužel mi máma brzy zemřela a já zůstal s otcem u babičky. Otec ani babička nebyli praktikující katolíci, takže jsem do kostela chodil pouze u rodičů mé maminky, když jsem je navštívil. Po několika letech si otec našel novou manželku, která byla doslova macechou. V trápení mi pomáhala víra a modlitby. Po několika letech jsem byl vyslyšen a mohl jsem se vrátit zpět k babičce. Dnes již nikomu nic nezazlívám, ale vzpomínky na toto období mi nejsou příjemné.
V době puberty a zejména po úmrtí babičky z maminčiny strany, která zemřela po těžké nemoci, jsem přestal důvěřovat Bohu. Nemohl jsem pochopit, jak je možné, že Bůh nechá trápit takto oddanou služebnici a bere mi mé blízké. O několik let později jsme se se ženou rozhodli uzavřít manželství a navštívili jsme místní farnost, abychom začali chodit na předmanželské přípravy. Laskavost, humor i vědomosti kněze nám ukázaly cestu k víře. Manželka se nechala pokřtít a já jsem při narození naší dcery definitivně znovu našel cestu k Bohu.
V Božím slově nacházím inspiraci pro náš společný život. I když ne vždy plně dokáži pochopit daná slova, věřím, že Duch Svatý mi v tom bude i nadále pomáhat a ještě více se přimkneme k našemu Pánu Ježíši Kristu, abychom žili dobrým životem podle jeho vzoru a zalíbení. Chci překonávat své slabosti, posilovat dobré stránky, a vytvořit tak společnou rodinu, která bude otevřená, přátelská a oddaná Bohu. V rodičovství vidím velkou analogii ke vztahu mezi Bohem a člověkem. Bůh je mi tedy inspirací ve výchově, protože odpovídá dokonalému ideálu – dává lásku, volnost, ale i odpovědnost. Myslím, že pokud dokážeme s manželkou se přibližovat této cestě, vychováme naše děti dobře.
Jan
