Na cestě k Bohu jsem prošla různými obdobími a občas jsem křesťanství přestávala rozumět, pak jsem ale poznala, že Bůh je skutečný a jeho láska je nekonečná, popisuje pro rubriku Zkušenosti s Bohem Karolína.
Oba moji rodiče jsou věřící, takže jsem byla pokřtěná již v útlém věku. Od té doby jsme s nimi pravidelně chodili na mše a otevírali mi cestu k víře a lásce k Bohu. Za to jim velmi děkuji. Velký vliv na mě měla i moje starší sestra Lucie, která mi svým příkladem ukázala cestu k Bohu.
Na cestě k Bohu jsem prošla různými obdobími, kdy jsem se od něj zdánlivě vzdalovala. Nejnáročnější bylo to po přechodu na církevní střední školu. Byla jsem obklopena věřícími lidmi, ale vnější projevy mé víry neodpovídaly tomu, co jsem cítila uvnitř, a křesťanství jsem přestávala rozumět. Zároveň jsem se ve snaze zapadnout potýkala s nástrahami moderní doby a doma jsem prožívala téměř každodenní hádky s rodiči.
Pak přišla doba, kdy jsem chtěla změnit svůj život a začala jsem se zajímat o duchovní stránku bytí. Pocit únavy a smutku z okolního světa ve mně rostl, přestala jsem chodit ke zpovědi. Tento stav trval několik let, dokud nepřišla pandemie koronaviru. Díky ní jsem měla čas naslouchat Duchu Svatému a přemýšlet o svém životě. Vztah s rodiči se urovnal a já se začala vracet k víře.
Před rokem se mé sestře narodila dcera a s manželem mě požádali, abych se stala její kmotrou. Tato událost mě přivedla k rozhodnutí vrátit se ke zpovědi. Byl to pro mě silný okamžik, který mi ukázal, že Bůh je skutečný a jeho láska je nekonečná. Když přemýšlím o budoucnosti, uvědomuji si, že důležité není, co budu dělat, ale jak to budu dělat. Chci žít v lásce a pod vedením Ducha Svatého.
Karolína
