Jako malého mě to v kostele nebavilo a Bůh pro mě byl tím, kdo jen trestá, pak jsem ale poznal jednoho kněze a k objevení víry mi pomohla i moje žena a děti, vypráví pro rubriku Zkušenosti s Bohem František.
Už jako malý kluk jsem muset chodit s rodiči do kostela, kde mě to příliš nebavilo a spíše to ve mně vzbudilo odpor, než cestu k Boku. Také jsem měl Boha spojeného spíše s tím, že je to osoba, která nás jen za hříchy trestá.
Čas plynul a asi před třemi lety mě moje žena náhodou seznámila s jedním knězem. Je to člověk neustále dobré nálady, kterého člověk vždy rád potká a od kterého přijme i nějakou tu výtku. Začali jsme si povídat o víře a o Bohu, a když nad tím zpětně přemýšlím, pro mě bylo asi nejdůležitější tak jednoduché poznání, že Bůh je náš milující otec, který nám nabízí a dává jen čistou lásku. Určitě velký vliv na mě měla i vlastní žena s dětmi, kteří se tehdy připravovali na první svaté přijímání. Začal jsem se o víru více zajímat, setkávat s lidmi z naší farnosti a hlavně poznávat Boží lásku.
Dnes pravidelně navštěvuji bohoslužby, které už vnímám jako oslavu Boha. Snažím se pravidelně slavit svátost smíření vyznáním hříchů Bohu skrze kněze. Křesťanství se pro mě stal životním stylem, který nás učí být lepšími lidmi a hlavně to nikdy nevzdávat. Vím, že nikdy nebudu bezchybný, ale myslím, že už jen přemýšlení nad tím, jestli se dostatečně modlím, myslím na Boha, jestli se chovám správně, jestli dostatečně pomáhám druhým, jestli jsem pokorný mě i v mých padesáti letech vychovává ke křesťanskému životu.
František
