Rodiče říkali, že do kostela „musím“, a mně se chtělo čím dál méně. Až na misiích se ve mně něco zlomilo, popisuje pro rubriku Zkušenosti s Bohem Lucie.
Pocházím z katolické zemědělské vesnice. Rodiče mě odmala brávali do kostela, ale tím, že mi říkali „musíš“, se mi chtělo čím dál méně. Až na prázdninové praxi na Antiochii se ve mně něco zlomilo. Každý den jsme tam navštěvovali kostel dvakrát až třikrát denně. Tím, že jsme byli několikrát za den v kontaktu s Bohem, jsem si pomalu začala uvědomovat, že se vracím k víře.
Dnes chodím do kostela ráda, zatímco dřív to bylo proto, že to po mně požadovali a já to brala jako povinnost a rutinu. Jsem velmi ráda, že jsem tam tenkrát jela. Mimo jiné jsem na Antiochii potkala spoustu nových přátel a poznala životy tamních obyvatel a především dětí, o které jsme se starali a některé z nich i přivedli do kostela.
Lucie
