Ruce, které mě vedly cestou víry, časem trochu povolily, vždy mě ale cosi táhlo do kostela a k modlitbě a v Bohu jsem nakonec našla přítele, vypráví pro rubriku Zkušenosti s Bohem Jitka.
Můj vztah k Bohu a církvi prošel mnoha proměnami, a především v posledních letech velkými prozřeními. Po narození mě k Bohu přivedli mí rodiče s kmotrou a díky nim jsem mohla být přijata do církve a obdržela svatý křest. Jako malá jsem byla vychovávána ve víře v našeho jediného Boha, vzhlížela jsem k němu, ale také se ho bála a respektovala ho, jako dítě respektuje své rodiče a vzhlíží k nim. Navštěvovala jsem ve škole katechismus a následně přijala svátost prvního svatého přijímání. Byla to pro mne velká událost a cítila jsem se silná ve své víře a lásce k Bohu.
Postupem času však ruce, které mě vedly cestou víry, trochu povolily. Přišla nová škola, nové období a s ním i období mého tápání. Nebyla jsem ve víře tak pevná a silná, bloudila jsem myšlenkami a hledala odpovědi na otázky, které zpochybňovaly mou víru, ozývaly se ze všech stran a já nevěděla, kde je pravda. Měla na to snad vliv i skutečnost, že faráři v mé farnosti mne jako mladší neoslovili a já se od celé farnosti na čas vzdálila. Schoulila jsem se v sobě a na Boha myslela především v těžkých chvílích, úplně jsem na něj ale nikdy nezanevřela. Vždy mě něco táhlo do kostela, k rozjímání, ke krátké modlitbě, k naslouchání. Cítila jsem, že mi něco chybí, že je to na dosah, v mém srdci a volá mě.
Postupem času jsem si tak začala znovu nacházet bližší a krásnější vztah k Bohu, povídala jsem si s ním, modlila se a pravidelně se k němu obracela s prosbou, se svými starostmi, ale především děkovala za všechny radosti i každodennosti, které mi dříve byli samozřejmostí. Myslím, že můj vztah k Bohu rozkvetl a já v něm našla přítele. Odpovědi na své otázky jsem hledala v Bibli a našla cestu, kterou jsem hledala. Cestu víry a lásky.
Pocítila jsem úlevu a radost, začala o své víře více mluvit se svým okolím. Dnes je pro mě Bůh láska, nekonečná a opravdová, taková, kterou bych skrze něj chtěla dát svým dětem. Z celého srdce si přeji vychovávat je ve víře a lásce, šířit tak jeho lásku dál. Být vzorem nejen v jejich cestě, ale být lucernou i pro další, kteří tápou a hledají cestu k Bohu. Bůh mi také požehnal a dal mi radost a lásku v podobě syna. Cítím, že je to veliký dar, ale i velká zkouška, ve které bych ráda uspěla a již neklopýtala z cesty, kterou mi on vybral. Chci jít cestou jeho lásky, protože jak se píše v evangeliu svatého Jana: „My milujeme, neboť on první miloval nás.“
Jitka
(ilustrační foto: Pixabay)
