V dětství jsem víru objevovala u babičky Boženy Němcové a nadšení z ní se mi v životě vracelo, až po mnoha životních křižovatkách jsem se ale k Bohu vrátila naplno a dnes chci jen žít tak, aby se mnou byl spokojen, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Milada.
V období mého mládí se víra na veřejnosti nějak „vytratila“ a já jsem mnoho let žila jen v soukromém vztahu s Bohem – i díky své pohodlnosti a spoustě každodenních starostí a povinností při péči o rodinu. Stále mi však „něco“ chybělo, jakýsi smysl či cíl života. Dosavadní způsob mého žití mi nějak nestačil a nenaplňoval mě.
Velmi dobře si pamatuji na chvíle, kdy mě v dětství při četbě „Babičky“ od Boženy Němcové velmi oslovila babiččina víra a upřímná láska k Bohu, její každodenní modlitby a růženec, který měla vždy pohotově při sobě. Každou volnou chvíli věnovala modlitbě. Vše mělo v jejím životě řád, čas pro práci a čas k modlitbě. Víra v Boha byla všudy přítomná při všech činnostech a v každou denní i noční hodinu. Touto knihou a za vedení mých milujících rodičů se posílil plamen mojí lásky k Bohu.
V průběhu dalších let, v různých životních situacích a křižovatkách mého života, se mi vybavovaly vzpomínky na nadšení, radost z víry v Boha, které jsem při četbě „Babičky“ prožívala, a byly mi posilou a motivací pro další život. První dítě se mi narodilo mrtvé, další syn žije a moje holčička žila jen 6,5 měsíce, zemřela na vrozenou srdeční vadu. Období jejího života bylo mým návratem k vroucí víře v Boha, modliteb k Pánu Ježíši a Panně Marii. Tehdy jsme se mojí maminkou začaly pravidelně modlit růženec. Smrt mojí dcery byla odrazovým můstkem pro vývoj mojí víry v Boba a pro pravidelnou každodenní modlitbu. Později se mi narodil ještě zdravý syn, který mi byl radostí i oporou v dalším životě.
Od dětství se léčím s astmatem a alergii, po gynekologické operaci se mi kromě předčasného klimakteria projevila také silná potravinová alergie v takovém rozsahu, že jsem byla neustále připravena na to, že se z některé alergické reakce nemusím vrátit zpět do života. Bylo to velmi kruté období. Po návštěvě Medžugorje se ale můj zdravotní stav velmi změnil a toto období pro mě znamenalo nejen zlom ve zdravotním stavu, ale i zlom pro intenzivnější život ve víře v Ježíše Krista.
Cítím velikou posilu a pomoc na své cestě víry a jsem za ni Bohu velmi vděčná. Poprvé v životě prožívám pocit, že se při návštěvě kostela a při bohoslužbě vracím domů! Tak velmi se mi přiblížilo to, po čem jsem velmi toužila, prožít blízkou přítomnost Boží. Nesmírně jsem vděčná Bohu, že mi dovolil tolik poznat a pochopit. Nechci žít jinak, než aby byl Bůh se mnou spokojen, a k radosti Matky Boží.
Milada
