Do kostela chodím odmala, modlím se a poznávám Bibli, přesto mám pocit, že některé věci stále plně nechápu, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Natálie.
Už odmala jsem chodívala do kostela a snažila jsem se vynechat co nejmíň bohoslužeb. Když byli rodiče v práci, chtěla jsem jít i sama, ale vždycky se mnou nakonec šla babička. Chodívala jsem také poctivě na roráty a vstávaní mi nijak nevadilo, i když jsem musela poté jít do školy. Musím se ale přiznat, že poté, co jsem loni nastoupila na střední školu, jsem některé mše svaté vynechala, protože jezdím na internát a škola je sama o sobě náročná. Vždycky jsem se ale snažila nějak svůj čas rozvrhnout, aby mi vycházelo všechno. Baví mě do kostela chodit, protože si vždy odnesu nějakou radu nebo ponaučení do života.
Modlím se za všechny ostatní i za své blízké, kteří už tady s námi nejsou a měla jsem je ráda, ale chodívám je navštěvovat aspoň na hřbitov. Neodpustila bych si je nenavštívit, ať už na svátek všech zemřelých, nebo jen tak ve všední den. V poslední době jsem se blíže seznámila s Biblí. Nejen sama, ale také díky paní češtinářce, která nám Bibli donesla a vyprávěla z ní příběhy o Ježíšově životě, Mojžíšovi, Noemově arše a další. Měla jsem tak možnost znovu přemýšlet a porovnávat své postřehy a názory. Přesto mám pocit, že některé věci stále plně nechápu a nerozumím jim. Možná ani nepochopím, to nejspíš ukáže jen čas.
Natálie
