Pokřtěn jsem byl v evangelické církvi, vyrůstal jsem v ateistické rodině a víru jsem objevil až díky ženě, i dnes tomu ale něco schází a já nechci přešlapovat na místě, vypráví pro rubriku Zkušenosti s Bohem Petr.
V raném dětství jsem byl na přání babičky pokřtěn v evangelické církvi. Vyrůstal jsem ale v ateistické rodině, evangelický kostel jsem nenavštěvoval a nezúčastnil se žádné bohoslužby. V mládí jsem cítil, že mám Boží ochranu, ale jako ateista jsem o tom až tak moc nepřemýšlel. V dospívání jsem potkal určité lidi, kteří mi dopomohli sejít z cesty. Nebyly to dobré roky.
Pak jsem potkal svoji ženu a ta mně zachránila, ukázala mi jiný svět. V mých 28 letech jsme měli církevní svatbu a díky své ženě – abychom táhli za jeden provaz a žili v jednotě – jsem se začal účastnit nedělních mší. Také jsem chtěl být příkladem pro své dvě malé děti.
A jak jsem na tom nyní, po padesátce? Jsem křesťan a cítím se jako křesťan, ale je to takové polovičaté. Něco tomu schází. Toužím být s Bohem a být jím naplněn. Toužím být s Kristem. Já v něm a on ve mně. Nadešel čas vykročit z onoho bludného kruhu a jít zpříma. Jít ke své první (generální) zpovědi. Jít ke svému prvnímu svatému přijímání. Přijmout svátost biřmování. Toužím být co nejblíže Bohu, rozmlouvat s Kristem, být obdarován dary Ducha Svatého. Celé mládí jsem toužil pomáhat lidem, časem jsem otupěl, ale nyní cítím, že by se má touha mohla a měla naplnit. Už nechci přešlapovat na místě a toužím konečně vykročit.
Petr
