Před časem jsem ale začal myslet na to, že s celou vírou seknu, postupně se ale snažím ji vidět v jiném světle a být lepším křesťanem, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Aleš.
Ke křesťanství jsem přišel asi jak slepý k houslím. Rodiče mě neustále brali do kostela, na neděle nebo na různé svátky, a později jsem začal i ministrovat. Poté jsem se zúčastnil svého prvního svatého přijímání. Před časem jsem ale začal myslet na to, že s tím vším seknu, že ministrovat přestanu a že přestanu chodit do kostela a celkově se účastnit křesťanského života. Ale nakonec jsem to neudělal: řekl jsem si, že nemůžu jen tak odejít, to by bylo, jako bych znenadání opustil svoji rodinu.
Asi nikdy nebudu „ukázkový věřící“, to ale neznamená, že se nebudu pokoušet se tomu aspoň přiblížit. Popravdě jsem nikdy nepochopil, proč se Ježíš za nás vlastně obětoval. Lidé mu provedli tolik špatností, a on to s nimi stejně nevzdal. Já bych něco takového nikdy nezvládl: sám jsem samotářský typ, který nemá rád seznamování a lidi mu lezou na nervy. Postupně se ale učím ministrování i život s vírou ne že užívat, ale spíše vidět je v jiném světle – že to je něco speciálního a já jsem toho součástí. Budu se dál snažit být v budoucnu lepším křesťanem.
Aleš
