V dětství jsem někdy do kostela chodila z donucení, dnes už vidím i přínosy víry, svěřuje se pro rubriku Zkušenosti s Bohem Katka.
Ke křesťanství jsem vedená již od brzkého věku mou rodinou. Pár měsíců po narození jsem přijal svátost první, křest. Když jsem dospěla do předškolního věku, nastoupila jsem do církevní mateřské školy. Moc se mi tam líbilo, měla jsem spoustu přátel, zážitků, radosti. Chodím do kostela už od malička, ale abych byla upřímná, občas jsem chodila z donucení. Tehdy jsem si neuvědomovala, co mi týdenní návštěva kostela může dát. Viděla jsem jenom brzké vstávání a nudu. Teď se už nebráním, začala jsem vnímat i různé přínosy víry: skromnost, opěrnou hůl, chápání lidí a života.
Procházím si náročnou pubertou a zabývám se otázkami: kdo jsem, co mám ráda, co mě baví a nebaví, jaké mám potřeby, standardy, normy. A myslím, že víra mi s tím dokáže pomoci. Víra sama je jedna z nejdůležitějších otázek a odpovědí života, o které by se měl každý člověk zajímat, aby se stal lepším. Aby byl lepším člověkem, který si uvědomuje, že pomáhat a odpouštět je správné a nezbytné.
Katka
